Sbírka esejů na téma procesu vzniku Evropské unie přináší v oblasti odborného a populárně naučného překladu řadu zajímavostí a překladatelských úskalí. Seznamte se nejprve se základními charakteristikami knihy, nahlédněte do dostuných materiálů, poté si zvolte k překladu jednu ze tří prvních níže reprodukovaných stran a pusťte se do práce. 
Noticably missing from the ranks of the Action Committee were the leadres of business organisations.
https://tritius.kmo.cz/Katalog/detail/5281170
Text zkoumá, za jakých podmínek postupně docházelo ke společnému vyjednávání velkých podniků jednotlivých evropských zemí na podmínkách utváření společného evropského trhu. Vysvětluje počáteční neochotu velkých podniků účastnit se vytváření společného trhu a dále sleduje počátek a vývoj vyjednávání v sedmdesátých letech dvacátého století. N. Magrotová
OdpovědětVymazatVelké společnosti zprvu příliš nepodporovaly myšlenku jednotného evropského trhu. Společně s růstem mezinárodního obchodu postupně zjistily, že k něčemu přece jen je. Vize jednotného trhu byla vnímána jako příliš utopistická, jelikož po 2. světové válce v Evropě byla určitá nevraživost mezi národy. Než došlo k vytvoření Skupiny předsedů velkých evropských společností, které bylo znamením měnícího se postoje velkých společností k Evropskému hospodářskému společenství, meetingy mezi obchodními zástupci a úředníky byly spíše neformální povahy.
OdpovědětVymazatBig business was not at first very supportive of a unified Europe, but slowly came to accept its usefulness after international trade grew. It saw unified Europe as too utopian, as there was some hostility between nations after WW2. At first the meetings between business representatives and EC official were "secret" and informal. The creation of the Group of Presidents of Large European Firms was a sign of a change in attitude toward the EC.
Ondřej Kurz
Tento článek pojednává o vzniku společného evropského trhu. Zmiňuje počáteční nedůvěru větších evropských firem k jeho vytvoření a popisuje, jak se na tomto projektu nejprve podílely jen menší společnosti.
OdpovědětVymazatDále článek popisuje konkrétně začlenění firmy Fiat, jejíž ředitel jako jeden z prvních pochopil potenciál tohoto nápadu. A ke konci se autor této eseje vyjadřuje k tomu, jak tento nápad společného trhu nejprve nefungoval a také popisuje, jak probíhala mnohá setkání firemních zastupitelů.
Lucie Salačová
Obchod znamená Evropa – Kdo vybudoval trh?
OdpovědětVymazatEsej pojednává o limitované účasti obchodních vůdců na počátcích komunitního projektu, zdůrazňuje jejich mobilizaci ve tvorbě politiky Evropské Unie na přelomu 70. let a také zkoumá jejich roli v dnešní Evropské Unii.
Richard Záhrobský
Text popisuje začátky společného evropského trhu, nebyly lehké. Prvotní návrh Schumanovi deklarace se setkal se smíšenými ohlasy. Různé společnosti měli různé připomínky ohledně vedení a pravomocí jednotlivých států či jiných organizací. Vznikala stále nová seskupení, většinou menších firem. Velcí podnikatelé se většinou na společném trhu nechtěli účastnit. Bláhová Zuzana
OdpovědětVymazatNa začátku eseje se hovoří o tom, jak velké evropské průmyslové společnosti neměli nejmenší zájem o „společný evropský průmysl“ kvůli možným omezením a zásahům ze strany Evropského společenství uhlí a oceli. Po zapojení Fiatu do politiky Evropského společenství si ostatní velké společnosti začali uvědomovat, že spolupráce by určité výhody mohla přinést. Ke konci je zdůrazněno, že zmiňované společnosti se začaly zapojovat ne proto, že by měli zájem o společný evropský trh, ale proto, aby mohli ochránit své vlastní zájmy.
OdpovědětVymazatV této obsáhlé eseji se dozvíme, jaké jsou počátky Evropského společného trhu. Proč zpočátku nebylo v tomto uskupení počítáno s firmami a kteří velcí podnikatelé byli průkopníky v zapojení svých vyslanců do dění Evropské unie? Zjistíme i jaký byl způsob a obsah schůzek, které se odehrávaly mezi zástupci velkých firem, které neodmyslitelně změnily tvář Evropského společného trhu.
OdpovědětVymazatKrausová
Obchod znamená Evropu - Kdo vybudoval trh?
OdpovědětVymazatPro mnoho pozorovatelů Evropské unie termín společný trh je synonymem pro obchod. Koneckonců, vytvoření jednotného trhu rozkládajícího se od nejsevernějších pobřeží Finska po jižní ostrovy Řecka by bylo snem mnoha podnikatelů. Přesto giganti evropského průmyslu nebyli mezi prvními tvůrci evropského integračního hnutí.
Ve skutečnosti uplynula tři desetiletí než se průmyslníci jako Wisse Dekker od Philipsu, Pehr Gyllenhammar od Volva a Etienne Davignon, dřívější komisař, který převzal vedení Société Générale v Belgii, projevili jako hlavní zastánci evropského projektu.
Ačkoli málo hlavních představitelů obchodu bylo zarytými podporovateli evropské integrace v počátečních letech EHS, množství důležitých průmyslníků se později projevilo jako význační Evropané podporující novou "ideu" Evropy, čímž umožnili vytvoření Programu jednotného trhu v roce 1992.
Tato esej začíná zkoumáním omezeného zapojení hlavních představitelů obchodu v počátcích projektu EHS. Poté zdůrazňuje jejich zapojení do formování politiky EU v 70. a 80. letech. Vytvoření Evropského kulatého stolu průmyslníků a politická role důležitých průmyslníků v pozadí Programu jednotného trhu je zdůrazněna v třetím oddílu. Esej končí zkoumáním současné role hlavních představitelů obchodu v EU.
Budování Evropy bez obchodu
Schumanova deklarace v roce 1950 se setkala se smíšenými ohlasy od evropské komunity obchodníků. Někteří členové Evropské ligy pro ekonomickou spolupráci (skupina vytvořená v době Marshallova plánu k podpoře evropských průmyslových plánů) a Mezinárodní obchodní komory vyjádřili svou podporu.
Jiní představitelé obchodu a různé organizace ovšem povětšinou nevěřili navrhovanému projektu. Německý průmysl, například, protestoval proti potenciálnímu zasahování do ekonomiky ze strany Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO).
Národní rada francouzských zaměstnavatelů (CNPF) vyjádřila svou nespokojenost nejen kvůli možné hrozbě nadnárodního zásahu od ESUO, ale také kvůli problematickým vztahům organizace s Jeanem Monnetem během jeho působení ve Státním plánovacím výboru.
Ondřej Kurz
Obchod znamená Evropu – Kdo vybudoval trh?
OdpovědětVymazatPro mnoho pozorovatelů Evropské Unie termín „společný trh“ je synonymem pro obchod.
Přeci jen vytvoření společného trhu, který se dnes rozkládá od nejsevernějšího pobřeží Finska až po nejjižnější ostrovy Řecka, by bylo snem mnoha podnikatelů. Přesto však obři evropského hospodářství nepatřili mezi prvotní zakladatele evropského integračního hnutí.
Koneckonců trvalo tři desetiletí něž se průmyslníci, jako Wisse Dekker od Philipsu, Pehr Gyllenhammar z Volva nebo Etienne Davignon , dřívější komisař, jež převzal vedení Société Générale v Belgii, stali hlavními zastánci evropského projektu.
Zatímco někteří z vedoucích obchodních představitelů byli horlivými stoupenci Evropské integrace během prvních let Evropského hospodářského společenství, později se několik významných průmyslníků stalo hlavními promotéry nové „myšlenky“ Evropy, což vedlo k vytvoření Programu jednotného trhu v roce 1992.
Tato esej začíná zkoumáním omezeného zapojení obchodních představitelů v počátcích projektu Evropského hospodářského společenství. Dále zdůrazňuje zvýšenou účast obchodních představitelů na vytváření evropské politiky v sedmdesátých a osmdesátých letech. Vytvoření Evropského kulatého stolu průmyslníků a politická role klíčových průmyslníků podílejících se na Programu jednotného trhu je zdůrazněna v třetí části této eseje. Tato práce je zakončena průzkumem role hlavních obchodních představitelů v dnešní EU.
Budování Evropy bez obchodu
Schumanova deklarace se v roce 1950 setkala se smíšenými ohlasy z evropského obchodního společenství. Někteří členové Evropské ligy pro ekonomickou spolupráci (skupina vytvořená v době Marchalova plánu k podpoře evropského průmyslu) a Mezinárodní obchodní komory vyjádřily svou podporu. Jiní obchodní představitelé a organizace však navrhovanému projektu nedůvěřovali. Německý průmysl například protestoval proti možnému zásahu do ekonomiky ze strany Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO). Národní rada francouzských zaměstnavatelů (CNPF) vyjádřila svou nespokojenost nejenom kvůli možnému nadnárodnímu zásahu ze strany ESUO, ale i kvůli napjatým vztahům dané organizace s Jean Monnetem během jeho působení ve Státním plánovacím výboru.
Sůva Michal
Pro mnohé pozorovatele Evropské Unie je pojem “společný trh” synonymem pro obchod. Přeci jen, vytvoření jednotného obchodu sahajícího od těch nejsevernějších pobřeží Finska až po nejjižnější ostrovy Řecka, by bylo snem mnohých podnkatelů. Přesto velikáni Evropského obchodu nebyli těmi, kteří se zasloužili o vznik Evropského integrovaného hnutí. Firmám jako Wisser Dekker of Philipines, Pehr Gyllenhammer of Volvo a Etienne Davignon, bývalý Evropský komisař, který později převzal vedení Belgické Société Générale , trvalo tři dekády než se zapojili jakožto iniciátoři Evropského projektu. Zatímco někteří hlavní představitelé obchodu byly velkými zastánci Evropské integrace v jejích nejrannějších fázích, mnoho klíčových průmyslníků přišlo později s návrhem nové “idey” Evropy, proto také představili plán vytvoření Samostatného Obchodního programu z roku 1992.
OdpovědětVymazatTato esej začíná průzkumem limitovaného zapojení hlavních obchodních představitelů v ranných stádiích projektu. Poté se zaměřuje na jejich zapojení ve vytváření politiky EU v pozdních 70. až ranných 80. letech. Utváření Evropského kulatého stolu průmyslníků a poltické role hlavních podnikatelů zodpovědných za program jednotného trhu, je zdůrazněn ve třetí části textu. Esej je uzavřena pohledem na roli obchodních představitelů v dnešní EU.
Utváření Evropy bez obchodu
Schumanova deklarace z roku 1950 se setkala se smíšenou odezvou z řad Evropské obchodní komunity. Někteří čelnové Everopské ligy pro hospodářskou spolupráci (skupina vytvořená ve stejném období jako Marshalluv plán, k podpoře evropského průmyslového plánu.) a Mezinárodní obchodní komory vyjádřili svou podporu. Ovšem, jiní obchodní předtsavitelé a organizace vysoce nedůvěřovali předloženému projektu. Německý průmysl, například, protestoval z důvodu potencionálního ekonomického zásahu ze strany Evropského společenství uhlí a oceli. Národní rada francouzských zaměstnavatelů vyjádřila svou nespokojenost nejen kvůli potencionálního zásahu ECSC, ale i z důvodu nedobrých vzathů Francouzské organizace v čele s Jeanem Monnetem během jeho vedení Státního plánovacího výboru.
Bláhová Zuzana
Business znamená obchod
OdpovědětVymazatKdo vybudoval tržní hospodářství?
Maria Green Cowles
Pro mnoho pozorovatelů Evropské Unie je termín “společný trh” synonymem pro „byznys”. Přeci jen vytváření soudobého jednotného trhu se rozprostírá od nejsevernějších břehů Finska až k jihoevropským ostrovům Řecka by tento sen o vícero ochodech podnikatele. Přesto velikáni Evropského průmyslu nebyli mezi původními tvůrci hnutí evropské integrace.
Ve skutečnosti trvalo třicet let, než se průmyslníci, jako Wisse Dekker od firmy Philips, Pehr Gyllenmahr od Volva a Etienne Davignon, bývalá vládní komisařka, která později převzala kormidlo belgické Société Généralé, se projevili jako největší zastánci Evropského projektu. Mezitím, co několik málo obchodních vedoucích bylo žehavými stoupenci Evropské integrace během prvních let vznikající Evropské komunity, množství klíčových průmyslníků později vystoupilo jako význační Evropané, aby podpořili novou představu o Evropě, jejíž náplň byla vytvoření Programu jednotného trhu v roce 1992. Tato esej začíná zkoumáním omezeného zapojení hlavních představitelů obchodu v počátcích projektu EHS. Zdůrazňuje dále jejich zapojení do formování politiky EU v 70. a 80. letech. Vytvoření Evropského kulatého stolu průmyslníků a politické role důležitých průmyslníků v pozadí Programu jednotného trhu jsou zdůrazněny v třetí části. Esej končí zkoumáním současné role hlavních představitelů obchodu v rámci EU.
Budování Evropy bez obchodu
Schumanova Deklarace z roku 1950 se setkala se smíšenými odezvami Evropské obchodní společnosti. Někteří členové Evropské ligy pro ekonomickou spolupráci (skupinou vytvořenou v době probíhání Marshallova plánu pro posílení Evropských průmyslových plánů) a Mezinárodní obchodní komory vyjádřili svou podporu.
Ostatní představitelé obchodu a další organizace však nevěřili návrhu projektu. Například německý průmysl protestoval proti potenciálnímu zásahu do ekonomiky ze strany Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO). Národní rada francouzských zaměstnavatelů (CNPF) vyjádřila svou nespokojenost nejen kvůli možné hrozbě nadnárodního zásahu od ESUO, ale také kvůli problematickým vztahům organizace s Jeanem Monnetem během jeho působení ve Státním plánovacím výboru.
Obezřetný přístup ke Společenství pokračoval v roce 1955, když Jean Monnet, tehdejší prezident Vysokého úřadu Evropského společenství uhlí a oceli, odstoupil ze své pozice a vytvořil Akční výbor pro spojené státy evropské. Tato vlivná organizace se skládala z vůdců křesťanských a sociálně-demokratických stran a stejně tak z odborů. Vůdci obchodních organizací ovšem do Akčního výboru nevstoupili. Zatímco Monnetova vize politiky spočívala ve sjednocení, neshody, které vznikaly mezi ním a Národní radou francouzských zaměstnavatelů, nijak nezlepšily jeho názor na průmysl. Jak poznamenal Max Kohnstamm, bývalý sekretář Akčního výboru, Monnet neměl rád obchod a "nenáviděl" obrovské firmy, které měl za příliš "nacionalistické", než aby podpořily Evropský projekt. Ve skutečnosti, množství velkých společností utrpělo díky jejich údajným či skutečným aktivitám během druhé světové války. V důsledku toho byly základy Evropských Společenství položeny bez jakéhokoli přičinění, či podpory velkých evropských podniků.
OdpovědětVymazatCo se jich týče, vedení těchto velkých firem věnovalo jen málo pozornosti nově vzniklému Společenství a během tohoto období se více zajímalo o vytvoření Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT). Proto během toho, co se výrazně zlepšovala nadnárodní obchodní spolupráce mezi roky 1959 a 1968, tyto firmy žádné své politické zájmy ve Společenství neměly.
Na počátku šedesátých let, italský výrobce aut, Fiat, byl první původem ne belgickou firmou, která založila speciální úřad pro záležitosti Evropského společenství v Bruselu. Přítomnost firmy v roce 1962 byla valnou měrou zásluhou mezinárodních výhledů Giovanniho Agnelliho, majitele Fiatu. Tento italský obchodník, známý pro jeho trans-atlantické a politické konexe, považoval za velmi důležité mít ve vedení Společenství svého reprezentanta. Proto pověřil bývalého Italského diplomata, Manchese Cittadini Cesiho, vytvořením oficiálního zastupitelství Fiatu a vybudováním pomyslných mostů mezi jednotlivými státními úředníky a Fiatem. Jak poznamenal jeden bývalý úředník Fiatu, protože "nikdo nevěděl, co to Evropské společenství je", úkolem vedoucího zastupitelství Fiatu bylo "vysvětlit Agnellimu, co je to Společenství, a zároveň obeznámit Společenství s tím, co je to Fiat".
Agnelli nebyl jenom prvním významným obchodníkem, který si uvědomil potenciální význam Společenství, byl zároveň mezi prvními, kteří s institucemi Společenství navázali politické vztahy.
Během období, kdy vrcholila šedesátá léta, když vnitřní obchodní vztahy v Evropském hospodářském společenství narostly o 80 procent mezi rokem 1960 a 1964, jen hrstka firem měla již vytvořená svá oddělení pro Evropské záležitosti a jen pár se jich účastnilo pravidelných setkání, kde se projednávaly legislativní záležitosti Evropského společenství. Během šedesátých let společnosti Unilever a Royal Dutch Shell údajně posílaly své zástupce za úředníky Komise vždy jednou za dva roky. Během těchto počátečních let, se jakákoli setkání mezi obchodními zástupci a úředníky Společenství objevovala spíše na koktejlových večírcích, než v kancelářích Komise. Jak poznamenal bývalý zastupitel jedné významné britské korporace, jednou z podmínek pro přijetí do pozice zastupitele pro záležitosti Evropského Společenství v šedesátých letech bylo být "milý chlápek, který dokáže ustát sklenici sherry."
Obchod znamená Evropu-
OdpovědětVymazatKdo vytvořil trh?
Maria Green Cowles
Pro mnoho pozorovatelů Evropské unie je termín „společný trh“ synonymem pro „obchod“. Konec konců, vytvoření jednotného trhu, který se dnes táhne od nejsevernějšího pobřeží Finska až k jižním ostrovům Řecka, bylo snem mnoha obchodníků. A přesto giganti Evropského průmyslu nebyli mezi prvními architekty Evropského integrovaného hnutí. Trvalo tři desítky let, než se průmyslníkům jako byl jako Wisse Dekker z firmy Philips, Pehr Gyllenhammar z Volva a Etienme Davignon, bývalý komisionář, který převzal vedení v Société Générale v Belgii, podařilo vyvstat jako hlavním propagátorům Evropského projektu. Zatímco velice málo podnikatelů bylo horlivých zastánců Evropské integrace v nastávajících letech hospodářského společenství, řada klíčových průmyslníků se později ukázala být důležitými Evropany, jelikož podpořili novou “ideu“ Evropy a zároveň ustanovili plán pro vytvoření programu Jednotného trhu v roce 1992.
Tato esej začíná zkoumáním omezené účasti obchodních lídrů na počátku Evropského hospodářského společenství. Poté zvýrazňuje mobilizaci obchodních lídrů v tvorbě politiky EU v pozdních 70‘ a raných 80‘ letech dvacátého století. Ve třetí sekci je zvýrazněn vznik Evropského kulatého stolu průmyslníků a politická role klíčových průmyslníků v pozadí programu Jednotného trhu. Esej je zakončena zkoumáním dnešní role obchodních lídrů v EU.
Budování Evropy bez obchodu
Schumanova deklarace z roku 1950 se setkala se smíšenou reakcí z podnikatelské sféry. Svou podporu vyjádřili někteří členové Evropské ligy pro hospodářskou spolupráci (skupina, která byla vytvořena v době Marshallova plánu na podporu Evropských průmyslových systémů) a Mezinárodní obchodní komora. Ostatní podnikatelé a organizace navrhovanému projektu do značné míry nedůvěřovali. Německý průmysl například protestoval proti případnému vměšování Evropského společenství uhlí a oceli (ECSC) do ekonomiky. Národní rada francouzských zaměstnavatelů (CNPF) vyjádřila nespokojenost nejen kvůli potenciální nadnárodní intervenci ECSC, ale také kvůli neklidným vztahům této francouzské organizace s Jeanem Monnetem, během jeho působení ve Státním plánovacím výboru.
Krausová Zuzana
Obchod znamená Evropu – Kdo vybudoval trh?
OdpovědětVymazatMaria Green Cowles
Pro mnoho pozorovatelů Evropské unie je „společný trh“ synonymem pro obchod. Přeci jen, vytvoření jednotného trhu, který by se dnes rozkládal od nejsevernějších břehů Finska k jižním ostrovům Řecka, je snem mnoha obchodních podnikatelů. Přesto však velikáni Evropského průmyslu nebyli mezi prvnotními architekty Evropského integračního hnutí. Trvalo tři desetiletí než se průmyslníci jako Wisse Dekker od společnosti Philips, Pehr Gyllenhammar od společnosti Volvo, a Etienne Davignon, bývalý komisař, který později převzal vedení Belgické Société Générale, stali hlavními zastánci evropského projektu. Ačkoliv málo obchodních představitelů bylo v počátečních letech horlivými zastánci evropské integrace, později se několik průmyslníku stalo význačnými evropany v podporování nové „myšlenky“ Evropy, což vedlo k vytvoření Programu jednotného trhu v roce 1992.
Tato esej začíná zkoumáním omezené účasti obchodních představitelů na počátcích projektu Evropského hospodářského společenství. Dále zdůrazňuje jejich zapojení v utváření politiky v sedmdesátých a osmdesátých letech. Vytvoření Evropského kulatého stolu průmyslníků a politická role klíčových průmyslníků v pozadí Programu jednotného trhu je zdůrazněna ve třetí části eseje. Esej je zakončena rolí obchodních představitelů v dnešní Evropské unii.
Budování Evropy bez obchodu
Schumanova deklarace se v roce 1950 setkala se smíšenou odezvou od evropské komunity obchodníků. Někteří členové Evropské ligy pro hospodářskou spolupráci (skupiny vytvořené v době Marshallova planu k podpoře evropských průmyslových programů) a Mezinárodní obchodní komory vyjádřili svou podporu. Ostatní obchodní představitelé a organizace nevěřili navrhovanému projektu. Německý průmysl protestoval kvůli potencionálnímu zásahu od Evropského společenství uhlí a ocely (ESUO) do ekonomie. Národní rada francouzských zaměstnavatelů (CNPF) vyjádřila nespokojenost nejen kvůli možnému zásahu ze strany ESUO, ale také kvůli špatným vztahům organizace s Jeanem Monnetem během jeho působení ve Státním plánovacím výboru.
Richard Záhrobský
Obchod znamená Evropa –
OdpovědětVymazatKdo vybudoval trh?
Maria Green Cowles
Pro mnoho pozorovatelů Evropské unie je výraz společný trh synonymem obchodu. Vybudovat trh, který se dnes rozpíná od nejsevernějších břehů Finska až po jižní ostrovy Řecka, je přeci jen již dlouho snem nejednoho podnikatele. Přesto mezi prvními architekty hnutí za Evropskou integraci giganti evropského průmyslu chyběli. Ve skutečnosti trvalo průmyslníkům jako Wisse Dekkerovi z Philips, Pehru Gyllenhammarovi z Volva a Etiennu Davignonovi, bývalému evropskému komisaři, který později předsedal Société Générale, desetiletí, než se stali hlavními přívrženci evropského projektu. Zatímco V době zrodu Evropského hospodářského společenství bylo jen pár předních podnikatelů horlivými zastánci evropské integrace, několik klíčových průmyslníků se později vyprofilovalo jako přední Evropané, kteří podporovali novou ideu Evropy a tím nastavili program založení jednotného trhu v roce 1992. Tento esej zprvu zkoumá omezenou míru účasti v raném Hospodářském společenství. Dále zdůrazňuje soustředění předních podnikatelů na přípravu evropské strategie na konci sedmdesátých a začátku osmdesátých let dvacátého století. Založení Evropského kulatého stolu průmyslníků a politická působnost hlavních průmyslníků stojícíh za programem jednotného trhu jsou zkoumány ve třetí části. V závěru tohoto eseje je zkoumána dnešní role předních podnikatelů v Evropské unii.
Budování Evropy bez byznysu
V roce 1950 se Schumanova deklarace setkala se smíšenými reakcemi od evropské obchodní komunity. Někteří členové Evropské ligy pro ekonomickou spolupráci (ELEC, skupina vytvořená v době Marshallova plánu k prosazování evropských průmyslových plánů) a Mezinárodní obchodní komory vyjádřily podporu. Ostatní přední podnikatelé a obchodní organizace například protestovaly proti možnému zásahu do ekonomiky ze strany Evropského společenství uhlí a oceli. Společnost francouzských zaměstnaneckých odborů, Conseil national du patronat français (CNPF) kromě obavy z nadnárodního zásahu Společenství vyjádřila i nespokojenost ohledně svých komplikovaných vztahů s Jeanem Monnetem během jeho působení na Commisariat générale du Plan, ústřední plánovací komisi.
N. Magrotová
Obezřetný postoj obchodu vůči EHS pokračoval v roce 1955, kdy Jean Monnet, v té době prezident Vysokého úřadu ESUO, rezignoval a vytvořil Akční výbor pro Spojené státy evropské. Tato vlivná entita se skládala z předsedů stran křesťanských a sociálních demokratů a také z předsedů odborů.
OdpovědětVymazatV řadách Akčního výboru viditelně chyběli hlavní představitelé obchodních společností. Ačkoli Monnetovo politické přesvědčení podporovalo odbory, neshody, které vznikly mezi ním a CNPF, nezlepšily Monnetovo vnímání průmyslu. Jak Max Kohnstamm, bývalý tajemník Akčního výboru, podotkl, Monnet neměl obchod v oblibě a "nesnášel" velké firmy, jež vnímal jako příliš "nacionalistické" na to, aby podporovaly evropský projekt.
Postavení mnoha velkých společností utrpělo díky jejich skutečným nebo domnělým aktivitám během 2. světové války. Následkem toho byly základy EHS vystaveny a rozvinuty bez vlivu a podpory evropských průmyslových gigantů.
Vedení velkých společností nevěnovala příliš pozornosti vzniku EHS a měla v té době větší zájem o vytvoření Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT). Proto, ačkoli mezinárodní obchodní spolupráce vzrostla značně mezi roky 1959 a 1968, politický zájem firem o EHS zůstal nevyvinutý.
Na počátku 60. let Fiat, italský výrobce automobilů, byl první ne-belgickou firmou, která v Bruselu vytvořila zvláštní úřad pro záležitosti týkající se EHS. Přítomnost společnosti v roce 1962 byla důsledkem globálních názorů Giovanniho Agnelliho, šéfa Fiatu. Italský průmyslník, známý pro své transatlantické a politické konexe, považoval za politicky důležité mít zástupce v sídle EHS.
Proto pověřil bývalého italského diplomata jménem Manchese Cittadini Cesi vytvořením oficiálního styčného úřadu firmy Fiat a "budováním mostů" mezi mezinárodními civilními zaměstnanci a firemní strukturou Fiatu. Jak bývalý zaměstnanec Fiatu poznamenal, jelikož "nikdo nevěděl, co EHS je," úkolem styčného úřadu bylo "vysvětlit Agnellimu, co EHS je a vysvětlit EHS, co Fiat je."
Agnelli nebyl pouze prvním významným průmyslníkem, který rozpoznal potenciální důležitost EHS, byl také mezi několika málo hlavními představiteli obchodu, kteří si vybudovali významné politické vazby s institucemi EHS. Během vrcholu konjunktury v 60. letech, kdy obchod vně ESUO vzrostl o 80 procent mezi roky 1960 a 1964, pouze hrstka firem vytvořila oddělení pro evropské záležitosti a scházela se s úředníky EHS ohledně legislativních záležitostí EHS.
Během 60. let Unilever a Royal Dutch Shell údajně posílali zástupce na schůzky s úředníky Komise jednou za dva roky. Během těchto počátečních let se jakékoli schůzky mezi zástupci firem a úředníky EHS převážně udávaly v neformální atmosféře koktejlových večírků, nikoli v kancelářích Komise. Jak jeden z bývalých zástupců významné britské společnosti poznamenal, jeden z požadavků k přijetí na pozici zástupce pro záležitosti týkající se EHS v 60. letech bylo být "příjemným chlápkem, který umí zacházet se sklenkou šery."
Ondřej Kurz
Obchod znamená Evropu - Kdo vybudoval trh?
OdpovědětVymazatPro mnoho pozorovatelů Evropské unie je termín společný trh synonymem pro obchod. Koneckonců, vytvoření jednotného trhu rozkládajícího se od nejsevernějších pobřeží Finska po jižní ostrovy Řecka bylo a je snem mnoha podnikatelů. Přesto giganti evropského průmyslu nebyli mezi prvními tvůrci evropského integračního hnutí.
Ve skutečnosti uplynula tři desetiletí, než se průmyslníci jako Wisse Dekker z firmy Philips, Pehr Gyllenhammar z Volva a Etienne Davignon, dřívější komisař, který převzal vedení Société Générale v Belgii, projevili jako hlavní zastánci evropského projektu.
V počátečních letech EHS evropskou integraci nepodporovalo mnoho hlavních představitelů obchodu, až později množství důležitých průmyslníků podpořilo novou "ideu" Evropy, čímž zahájili přípravy na vytvoření Programu jednotného trhu realizovaného v roce 1992.
Tato esej začíná zkoumáním omezeného zapojení hlavních představitelů obchodu v počátcích projektu EHS. Poté zdůrazňuje jejich zapojení do formování politiky EU v 70. a 80. letech. Vytvoření Evropského kulatého stolu průmyslníků a politická role důležitých průmyslníků v pozadí Programu jednotného trhu je zdůrazněna v třetím oddílu. Esej končí zkoumáním současné role hlavních představitelů obchodu v EU.
Budování Evropy bez obchodu
Schumanova deklarace z roku 1950 se ze strany evropské komunity obchodníků setkala se smíšenými ohlasy. Někteří členové Evropské ligy pro ekonomickou spolupráci (skupina vytvořená v době Marshallova plánu k podpoře evropských průmyslových plánů) a Mezinárodní obchodní komory vyjádřili svou podporu.
Jiní představitelé obchodu a různé organizace ovšem povětšinou nevěřili navrhovanému projektu. Německý průmysl, například, protestoval proti potenciálnímu zasahování do ekonomiky ze strany Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO).
Národní rada francouzských zaměstnavatelů (CNPF) vyjádřila svou nespokojenost nejen kvůli možné hrozbě nadnárodního zásahu od ESUO, ale také kvůli problematickým vztahům organizace s Jeanem Monnetem v době jeho působení ve Státním plánovacím výboru.
Ondřej Kurz
Obezřetný postoj obchodu vstříc evropské Komunitě pokračoval v roce 1955, kdy Jean Monnet, prezident ECSC, rezignoval na svou pozici a vytvořil komisi pro Spojené státy v Evropě. Toto vlivné těleso se skládalo z vůdců obchodních organizací. Zatímco Monnetovo přesvědčování favorizovalo postoj odborů, odlišné názory vzrůstající mezi CNPF a Monnetem nijak nezlepšily jeho vnímání průmyslu. Jak již Max Kohnstamm , bývalý tajemník Akční komise, podotknul, Monnet odporoval myšlence obchodu a „nesnášel” velké firmy, které vnímal jako příliš „nacionalistické” ve vztahu k podpoře evropského projektu. Jistě že postavení velkých společností utrpělo odhalením jejich skutečných aktivit od těch vnímaných veřejností během druhé světové války. Důsledkem toho základy evropských komunit byly položeny a vyvinuty bez jakéhokoliv příspěvku, či podpory Evropského velkoobchodu.
OdpovědětVymazatSami za sebe lídři velkých společenství v té době věnovali zřídka pozornost vznikající komunitě a projevovali daleko větší zájem v oblasti vytvoření všeobecné dohody na clech a obchodu (GATT). Zatímco mezi lety 1959 a 1968 úroveň nadnárodní obchodní spolupráce v komunitě značně rostla, politické zájmy firem uvnitř komunity zůstaly nerozvinuté.
Na počátku šedesátých let se italská společnost Fiat stala první nebelgickou firmou, která vytvořila speciální úřad pro záležitosti evropské komunity v Bruselu. Přítomnost společnosti v roce 1962 byla důsledkem globálních názorů Giovanniho Agnelliho, tehdejšího ředitele Fiatu, známého italského průmyslníka pro své transatlantické a politické konexe, který pokládal za důležité mít zástupce v sídle EHS.
Pověřil proto bývalého italského diplomata Manchese Cittadini Cesi úkolem pro vytvoření oficiálního styčného úřadu firmy Fiat a „budováním mostů" mezi mezinárodními civilními zaměstnanci a firemní strukturou Fiatu. Jak bývalý funkcionář Fiatu poznamenal, jelikož „nikdo netušil, co EHS je," úkolem styčného úřadu bylo "vysvětlit Agnellimu, co EHS je a vysvětlit EHS, co Fiat je."
Agnelli nebyl pouze prvním významným průmyslníkem, který si uvědomil potenciální důležitost EHS, byl také mezi několika málo hlavními představiteli, kteří si vybudovali významné politické vazby s institucemi komunity. Během vrcholu konjunktury šedesátých let, kdy obchod mimo ESUO vzrostl o 80 procent mezi lety 1960 a 1964, pouze hrstka firem vytvořila oddělení pro evropské záležitosti a scházela se s úředníky EHS ohledně legislativních záležitostí EHS. Během šedesátých let Unilever a Royal Dutch Shell údajně posílali zástupce na schůzky s úředníky EHS jednou za dva roky. Během prvních let se setkání mezi zástupci obchodů a úředníky EHS převážně odehrávaly v atmosféře koktejlových večírků, spíše než v kancelářích Komise. Jak jeden z bývalých zástupců významné britské společnosti podotknul, jeda z kvalit k přijetí zástupce pro záležitosti týkající se EHS v šedesátých letech by měla být, že zástupce má budit dojem „příjemného člověka, který umí zacházet se sklenkou šery."
OdpovědětVymazatObchod znamená Evropu
Kdo vybudoval trh?
Maria Green Cowles
Pro mnoho pozorovatelů Evropské Unie je termín „společný trh” synonymem pro obchod. Vybudovat trh, který se dnes rozpíná od nejsevernějších břehů Finska až po jižní ostrovy Řecka, je přeci jen již dlouho snem nejednoho podnikatele. Přesto velikáni Evropského průmyslu nebyli mezi původními tvůrci hnutí pro Evropskou integraci.
Ve skutečnosti trvalo třicet let, než se průmyslníci, jako Wisse Dekker firmy Philips, Pehr Gyllenmahr Volva a Etienne Davignon, bývalý vládní komisař, který později převzal kormidlo belgické Société Généralé, projevili jako největší zastánci evropského projektu. Zatímco několik málo obchodních vedoucích bylo žehavými stoupenci evropské integrace během prvních let vznikající Evropské komunity, množství klíčových průmyslníků později vystoupilo jako význační Evropané, aby podpořili novou představu o Evropě, jejíž náplní bylo vytvoření Programu jednotného trhu v roce 1992. Tato esej začíná zkoumáním omezeného zapojení hlavních představitelů obchodu v počátcích projektu Evropského hospodářského společenství. Zdůrazňuje dále jejich zapojení do formování politiky EU v 70. a 80. letech. Vytvoření Evropského kulatého stolu průmyslníků a politické role důležitých průmyslníků v pozadí Programu jednotného trhu jsou zdůrazněny v třetí části. Esej končí zkoumáním současné role hlavních představitelů obchodu v rámci EU.
Budování Evropy bez obchodu
Schumanova Deklarace z roku 1950 se setkala se smíšenými odezvami evropské obchodní komunity. Někteří členové Evropské ligy pro ekonomickou spolupráci (skupinou vytvořenou v době Marshallova plánu pro posílení evropských průmyslových plánů) a Mezinárodní obchodní komory vyjádřili svou podporu.
Ostatní představitelé obchodu a další organizace však nevěřili návrhu projektu. Například německý průmysl protestoval proti potenciálnímu zásahu do ekonomiky ze strany Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO). Národní rada francouzských zaměstnavatelů (CNPF) vyjádřila svou nespokojenost nejen kvůli možné hrozbě nadnárodního zásahu od ESUO, ale také kvůli problematickým vztahům organizace s Jeanem Monnetem během jeho působení ve Státním plánovacím výboru.
Nedůvěřivost obchodníků vůči Společenství pokračovala i v roce 1955, kdy president Vysokého úřadu ESUO (Společenství uhlí a ocili) resigoval na svou pozici a následně založil Akční výbor pro Spojené státy evropské. Tento vlivný orgán se zkládal z předtsvtelů Křesťanských a Sociálně demokratckých stran, stejně jako z představitelů odborů. Nápadně ve složení Akčního výboru, chyběli představietelé obchodních organizací. Zatímco Monnetovo politické přesvědčení bylo spíše na straně odborů, neshody mezi ním a CNPF (Národní rada francouzských zaměstnavatelů) nezměnili jeho pohled na průmysl. Jak poznamenal Max Kohnstamm, bývalý tajmneík Akční komise, Monnet nesnášel obchod a nenáviděl velké firmy, které vnímal jako příliš nacionalistické na to, aby podporovali Euvropský projek. Vskutku, status mnoha velkých společností trpěl z domělých nebo reálních aktivit těchto společností během druhé světové války. Z toho důvodu se vznik a vývoj Evropského společenství obešeel bez pomoci velkých Evropských obchodních společností. Sami za sebe, představení velkých společností nejevili přlišný zájem o rodící se Společenství, více pozornosti věnovali právě vznikající Všeobecné dohodě na clech a obchodu (GATT). I Přes, významě narůstající nadnárodní spolupráci v rámci Společenství mezi lety 1959 a 1968, politické zájmy těchto společností týkající se Společenství zůstávali stejné.
OdpovědětVymazatZačátkem šedesátých let italský výrobce aut Fiat, jako první z ne Belgických firem, založil speciální úřad pro záležitosti Evropského společenství v Bruselu. Přítomnost firmy v roce 1962 bylo z velké míry záslouhou mezinárodních rozhledů Giovanniho Agnelli, ředitele Fiatu. Tento italský průmyslník, známí pro své zámořské a politcké konexe, považoval za politicky důležité mít ve vedení Společenství svého představitele. Proto pověřil bývalého italského diplomata, Manchese Cittadni Cesi, vytvořením Styčného úřadu Fiatu a postavením pomyslných mostů mezi jednotlivými státními úředníky a Fatem. Jak bývalý úředník Fiatu poznamenal, protože nikdo nevěděl co ES bylo, úkolem toho úřadu bylo “vysvětlit Angellinimu co vlastně je Společenství a naopak vysvětlit Společenství co je Fiat”.
Angelli nebyl pouze prvním z významných průmyslníků, kteří pochopili možnou důležtost Společenství, ale byl také mezi prvními, kteří si s institucemi Společenství vytvořili významné politické vzathy. Pouze hrstka firem, během vrcholné fáze obchodního nárůstu v šedesátých letech, kdy mezi lety 1960 a 1964 nárůst obchodu v rámci Evropského hospodářského společenství vzrostl o 80 procent , zřídila oddělení pro Evropské záležitosti a shodla se s uředníky komise na legislativních záležitostech EC. Během šedesátých let se zástupci Unilever a Royal Dutch Shell údajně setkávali s úředníky Komise každé dva roky. Během těchto prvních let se veškerá setkání obchodních zástupců se zástupci Komise konala spíše na koktejlových věčírcích než v kancelářích Komise. Jak poznamenal jeden z bývalých přdstavitelů významné Britské korporace, jedním z předpokladů zástupce pro EC záležitosti v šedesátých letech bylo, “být milý chlapík, který dokáže správně zacházet se sklenkou Cherry.”
Bláhová Zuzana
Pro mnohé pozorovatele Evropské Unie je pojem “společný trh” synonymem pro obchod. Koneckonců, vytvoření jednotného obchodu sahajícího od těch nejsevernějších pobřeží Finska až po nejjižnější ostrovy Řecka, bylo snem mnohých podnkatelů. Přesto velikáni evropského obchodu nebyli těmi, kteří se zasloužili o vznik evropského integračního hnutí. Ve skutečnosti průmyslníkům jako Wisser Dekker z Philipsu, Pehr Gyllenhammer z Volva a Etiennu Davignonovi, bývalému evropskému komisaři, který později převzal vedení Belgické Société Générale, trvalo tři dekády než se projevili jakožto hlavní zastánci Evropského projektu.
OdpovědětVymazatZatímco jen málo hlavních představitelů obchodu bylo opravdovými zastánci evropské integrace v jejích nejrannějších fázích, mnoho klíčových průmyslníků přišlo později s návrhem nové “idey” Evropy, proto také představili plán vytvoření programu jednotného trhu z roku 1992.
Tato esej začíná zkoumáním malého zapojení hlavních obchodních představitelů v ranných stádiích projektu. Poté se zaměřuje na jejich zapojení ve vytváření politiky EU v pozdních 70. a 80. letech. Vytvoření Evropského kulatého stolu průmyslníků a poltické role hlavních podnikatelů zodpovědných za program jednotného trhu, jsou zdůrazněny ve třetí části textu. Esej je uzavřena pohledem na roli obchodních představitelů v dnešní EU.
Utváření Evropy bez obchodu
Schumanova deklarace se v roce 1950 setkala se smíšenou odezvou z řad evropské obchodní komunity. Někteří čelnové Everopské ligy pro hospodářskou spolupráci (skupina vytvořená ve stejném období jako Marshallův plán, k podpoře evropského průmyslového plánu) a Mezinárodní obchodní komory vyjádřili svou podporu. Ovšem, jiní představitelé obchodnu a některé organizace většinou nedůvěřovali předloženému projektu. Německý průmysl, například, protestoval z důvodu potencionálního ekonomického zásahu ze strany Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO). Národní rada francouzských zaměstnavatelů (CNPF) vyjádřila svou nespokojenost nejen z důvodu možného zásahu ESUO, ale i z důvodu nedobrých vzathů Francouzské organizace s Jeanem Monnetem během jeho vedení Státního plánovacího výboru.
Bláhová Zuzana
Obchod znamená Evropa?
OdpovědětVymazatKdo vytvořil trh?
Maria Green Cowles
Pro mnohé pozorovatele Evropské unie je termín „společný trh“ synonymem ke slovu obchod. Koneckonců, vytvoření jednotného trhu, který by sahal od nejsevernějších pobřeží Finska, až po nejjižnější ostrovy Řecka, je snem mnohých podnikatelů. A přesto takzvaní obři evropského průmyslu mezi prvními architekty evropského integračního hnutí chyběli. Ve skutečnosti trvalo třicet let, než se obchodníci jako WisseDekker z Philipsu, PehrGyllenhammar z Volva a EtienneDavignon, bývalý komisař, který později převzal vedení SociétéGénérale v Begii, stali hlavními zastánci evropského projektu. Zatímco zpočátku pouze někteří podnikatelé byli horlivými stoupenci evropské integrace v nadcházejících letech rozvoje Evropského hospodářského společenství, později se velké množství klíčových podnikatelů stalo významnými Evropany, kteří podporovali nový ideál Evropy a během toho vytvořili i Program pro jednotný trh v roce 1992.
Tato esej začíná zkoumáním nízké účasti obchodníků na začátcích projektu Evropského hospodářského společenství. Dále esej zdůrazňuje působení podnikatelů na evropské politické scéně v pozdních sedmdesátých letech a na počátku let osmdesátých. Vytvoření Evropského kulatého stolu průmyslníků a politická role klíčových obchodníků v programu jednotného trhu je popsána ve třetí části. Esej končí zkoumáním toho, jaké role mají obchodníci v Evropské unii dnes.
Budování Evropy bez obchodu
Schumanova deklarace se v roce 1950 dočkala smíšených ohlasů ze strany evropské obchodní komunity. Někteří členové Evropské ligy pro hospodářskou spolupráci (skupiny vytvořené v době Marshallova plánu, aby podpořila evropský průmysl) a Mezinárodní obchodní komory, vyjádřili svou podporu. Nicméně jiní obchodníci a organizace tomuto projektu nedůvěřovali. Německý průmysl, například, protestoval proti možným zásahům Evropského společenství uhlí a oceli do ekonomiky. Národní rada francouzských zaměstnavatelů vyjádřila nejenom svoji nespokojenost kvůli možným nadnárodním zásahům Evropského společenství uhlí a oceli, ale zároveň kvůli napjatým vztahům mezi ní a Jeanem Monnetem během jeho působení ve Státním plánovacím výboru.
Obezřetný přístup ke Společenství pokračoval v roce 1955, když Jean Monnet, tehdejší prezident Vysokého úřadu Evropského společenství uhlí a oceli, odstoupil ze své pozice a vytvořil Akční výbor pro spojené státy evropské. Tato vlivná organizace se skládala z vůdců křesťanských a sociálně-demokratických stran a z vedoucích odborů. Výrazně chyběly obchodní organizace, které do Akčního výboru nevystoupily.Zatímco Monnetova vize politiky preferovala odbory, neshody, které vznikaly mezi ním a Národní radou francouzských zaměstnavatelů, nijak nezlepšily jeho názor na průmysl. Jak poznamenal Max Kohnstamm, bývalý sekretář Akčního výboru, Monnet neměl rád obchod a "nenáviděl" obrovské firmy, které měl za příliš "nacionalisticky orientované", než aby podpořily evropský projekt. Je pravda, že množství velkých společností utrpělo díky jejich údajným či skutečným aktivitám během druhé světové války.V důsledku toho byly základy EHS položeny bez jakéhokoli přičinění, či podpory velkých evropských podniků.
OdpovědětVymazatCo se jich týče, vedení těchto velkých firem věnovalo jen málo pozornosti nově vzniklému Společenství a během tohoto období se více zajímalo o vytvoření Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT). Proto během toho, co se výrazně zlepšovala nadnárodní obchodní spolupráce mezi lety 1959 a 1968, tyto firmy žádné své politické zájmy v EHS neměly.
Na počátku šedesátých let, italský výrobce aut, Fiat, byl první původem ne belgickou firmou, která založila speciální úřad pro záležitosti Evropského společenství v Bruselu. Přítomnost firmy v roce 1962 byla valnou měrou zásluhou mezinárodních názorů Giovanniho Agnelliho, ředitele Fiatu. Tento italský obchodník, známý pro trans-atlantické a politické konexe, považoval za velmi důležité mít ve vedení Společenství svého reprezentanta. Proto pověřil bývalého Italského diplomata, MancheseCittadiniCesiho, vytvořením oficiálního zastupitelství Fiatu a vybudováním pomyslných mostů mezi jednotlivými státními úředníky a Fiatem. Jak poznamenal jeden bývalý úředník Fiatu, protože "nikdo nevěděl, co to Evropské společenství je", úkolem vedoucího zastupitelství Fiatu bylo "vysvětlit Agnellimu, co je to Společenství, a zároveň obeznámit EHS s tím, co je to Fiat".
Agnelli nebyl jenom prvním významným obchodníkem, který si uvědomil potenciální význam Společenství, byl zároveň mezi prvními, kteří s institucemi Společenství navázali politické vztahy.
Na vrcholu šedesátých let, kdy mezi lety 1960 a 1964 vnitřní obchodní vztahy v EHS narostly o 80 procent, měla jen hrstka firem již vytvořená svá oddělení pro evropské záležitosti a jen málo z nich se jich účastnilo pravidelných setkání, kde se projednávaly legislativní záležitosti Evropského hospodářského společenství. Během šedesátých let společnosti Unilever a RoyalDutch Shell údajně posílaly své zástupce za úředníky Komise vždy jednou za dva roky. Během těchto počátečních let, se jakákoli setkání mezi obchodními zástupci a úředníky Společenství konala spíše na koktejlových večírcích, než v kancelářích Komise. Jak poznamenal bývalý zastupitel jedné významné britské korporace, jednou z podmínek pro přijetí do pozice zastupitele pro záležitosti Evropského Společenství v šedesátých letech bylo být "milý chlápek, který dokáže ustát sklenici sherry."
Maria Green Cowles
OdpovědětVymazatPro mnoho pozorovatelů Evropské unie je „společný trh“ synonymem pro obchod. Konec konců, vytvoření jednotného trhu, který by se dnes rozkládal od nejsevernějších břehů Finska k jižním ostrovům Řecka, je snem mnoha obchodních podnikatelů. Přesto však velikáni evropského průmyslu nebyli mezi prvními architekty evropského integračního hnutí. Trvalo tři desetiletí než se průmyslníci jako Wisse Dekker ze společnosti Philips, Pehr Gyllenhammar z Volva, a Etienne Davignon, bývalý komisař, který později převzal vedení Belgické Société Générale, stali hlavními podporovateli evropského projektu. Ačkoliv málo obchodních představitelů bylo v počátečních letech horlivými zastánci evropské integrace, později se několik průmyslníku stalo význačnými evropany v podporování nové „myšlenky“ Evropy, což vedlo k vytvoření Programu jednotného trhu v roce 1992.
Tato esej začíná zkoumáním omezené účasti obchodních představitelů na počátcích projektu Evropského hospodářského společenství. Dále zdůrazňuje jejich zapojení v utváření politiky v sedmdesátých a osmdesátých letech. Vytvoření Evropského kulatého stolu průmyslníků a politická role klíčových průmyslníků v pozadí Programu jednotného trhu je zdůrazněna ve třetí části eseje. Esej je zakončena rolí obchodních představitelů v současné Evropské unii.
Budování Evropy bez obchodu
Schumanova deklarace se v roce 1950 setkala se smíšenou odezvou z evropské komunity obchodníků. Někteří členové Evropské ligy pro hospodářskou spolupráci (skupiny vytvořené v době Marshallova planu k podpoře evropských průmyslových programů) a Mezinárodní obchodní komory vyjádřili svou podporu. Ostatní obchodní představitelé a organizace nevěřili navrhovanému projektu. Německý průmysl protestoval kvůli potencionálnímu zásahu ze strany Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO) do ekonomiky. Národní rada francouzských zaměstnavatelů (CNPF) vyjádřila nespokojenost nejen kvůli možnému zásahu ze strany ESUO, ale také kvůli špatným vztahům organizace s Jeanem Monnetem během jeho působení ve Státním plánovacím výboru
Richard Záhrobský
Obezřetný přístup vůči Evropskému hospodářskému společenství (EHS) v roce 1955, když Jean Monnet, tehdejší prezident Vysokého úřadu ESUO, rezignoval ze své pozice a vytvořil Akční výbor pro spojené státy evropské. Tato vlivná organizace se skládala z vůdců křesťanských a sociálně demokratických stran a vůdců odborů. V řadách Akčního výboru nápadně chyběli hlavní představitelé obchodních společností. Ačkoliv Monnetovo politické přesvědčení podporovalo odbory, neshody které vznikly mezi ním a CNPF nezlepšily jeho vnímání průmyslu. Jak Max Kohnstamm, bývalý tajemník Akčního výboru, podotkl, Monnet neměl rád obchod a „nesnášel“ velké firmy, které viděl jako moc „nacionalistické“ k tomu, aby podporovaly evropský projekt. Postavení mnoha velkých společností utrpělo kvůli jejich domnělým nebo skutečným aktivitám během druhé světové války. Následkem toho bylo položeny a rozvinuty základy EHS bez vlivu nebo podpory velkých evropských podniků.
OdpovědětVymazatVůdci velkých společnosti nevěnovali příliš pozornosti vzniku EHS, projevovali větší zájem o vytvoření Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT). Proto když mezi leti 1959 a 1968 mezinárodní obchodní spolupráce společností v EHS značně rostla, jejich politické zájmy zůstaly nerozvinuty.
Na počátku šedesátých let, italský výrobce aut Fiat, byl první nebelgickou společností, která v Bruselu založila speciální úřad pro záležitosti EHS. Přítomnost společnosti v roce 1962 byla důsledkem mezinárodních názorů Giovanni Agnelliho ředitele Fiatu. Tento italský průmyslník, známý pro své trans-atlantické a politické konexe, považoval za politicky důležité mít svého zástupce v EHS. Pověřil tedy bývalého italského dimplomata, Manchese Cittadini Cesiho, vytvořením oficiálního zastupitelstvý Fiatu a „vybudováním mostů“ mezi státními úředníky a Fiatem. Jak poznamenal bývalý úředník Fiatu, jelikož „nikdo nevěděl co to EHS je“, úkolem vedoucího zastupitelství bylo „vysvětlit Agnellimu co EHS je a zároveň seznámit EHS s tím co Fiat je“.
Agnelli byl nejenom prvním významným průmyslníkem, který si uvědomil potenciální důležitost EHS, byl také mezi prvními obchodními vůdci, kteří navázali politické vztahy s institucemi EHS. Během vrchnolného období šedesátých let, kdy obchod uvnitř EHS vzrostl o přibližně 80% mezi lety 1960 až 1964, jen malé množství společností vytvořila oddělení pro evropské činnosti a scházela se s úředníky EHS ohledně legislativních záležitostí. Během šedesátých let společnosti Unilever a Royal Dutch údajně každé dva roky posílali zástupce na schůzky s úředníky EHS. Během těchto počátečních let se jakákoliv setkání mezi obchodními zástupci odehrávali spíše na koktejlových večírcích než v kancelářích EHS. Jak bývalý zástupce významné britské korporace poznamenal, jedna z podmínek pro přijetí na pozici zastupitele záležitostí EHS v šedesátých letech bylo „být příjemný chlápek, který umí zacházet se sklenicí šery“
Richard Záhrobský
Obchod znamená Evropa – kdo vybudoval trh?
OdpovědětVymazatMaria Green Cowles
Pro mnoho pozorovatelů Evropské Unie je termín „společný trh“ synonymem obchodu. Koneckonců vytvoření jednotného trhu, který se dnes rozprostírá od nejsevernějších břehů Finska po nejjižněji položené řecké ostrovy, je snem mnoha podnikatelů. Přesto giganti evropského průmyslu nebyly původními tvůrci evropského integračního hnutí. Ve skutečnosti trvalo přes tři desetiletí než se průmyslníci jako Wisse Dekker ze společnosti Philips, Pehr Gyllenhammar z Volva a Etienne Davignon, dřívější komisař, který později převzal kormidlo belgické Société Générale, projevili jako hlavní zastánci evropského projektu. Zatímco jen několik málo podnikatelů horlivě zastávalo evropskou integraci během prvních let vzniku komunity, řada klíčových průmyslníků se později stala významnými Evropany, kteří vyzdvihovali novou „myšlenku“ Evropy, a aby tak učinili, sestavili roku 1992 náplň k vytvoření programu jednotného trhu. Tato esej začíná rozborem omezené účasti podnikatelů na počátku projektu komunity. Podtrhuje mobilizaci hlavních vedoucích v EU a zapojení do politiky na počátku 80. a v pozdějších 90. letech 20. století. Vytvoření Evropského kulatého stolu průmyslníků a politická úloha klíčových průmyslníků v pozadí Programu jednotného trhu je zdůrazněna ve třetí části. Esej uzavírá analýza dnešní role obchodních magnátů.
Budování Evropy bez obchodu
Schumanova deklarace z roku 1950 se ze strany evropské obchodní komunity setkala se smíšenými ohlasy. Někteří členové Evropské ligy pro ekonomickou spolupráci (skupina vytvořená v době Marshallova plánu pro rozšíření evropských průmyslových plánů) a Mezinárodní obchodní komora vyjádřila svou podporu.
Jiní představitelé obchodu a různé organizace ovšem povětšinou nevěřili navrhovanému projektu. Například německý průmysl, protestoval proti potenciálnímu zásahu do ekonomiky ze strany Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO).
Národní rada francouzských zaměstnavatelů (CNPF) vyjádřila svou nespokojenost nejen kvůli možné hrozbě nadnárodního zásahu od ESUO, ale také kvůli francouzským problematickým vztahům organizace s Jeanem Monnetem v době jeho působení ve Státním plánovacím výboru.
Janotová
Obchod znamená Evropu – Kdo vybudoval trh?
OdpovědětVymazatPro mnoho pozorovatelů Evropské unie je termín „společný trh“ synonymem pro obchod. Konec konců vytvoření společného trhu, který se dnes rozkládá od nejsevernějšího pobřeží Finska až po nejjižnější ostrovy Řecka, bylo a je snem mnoha podnikatelů. Přesto však giganti evropského hospodářství nepatřili mezi prvotní zakladatele evropského integračního hnutí.
Konec konců trvalo tři desetiletí něž se průmyslníci, jako Wisse Dekker ze společnosti Philips, Pehr Gyllenhammar z Volva nebo Etienne Davignon , dřívější komisař, jež převzal vedení Société Générale v Belgii, stali hlavními zastánci evropského projektu. Někteří z vedoucích obchodních představitelů byli horlivými stoupenci evropské integrace během prvních let Evropského hospodářského společenství (EEC), později se několik významných průmyslníků stalo hlavními promotéry nové “idey“ Evropy, což vedlo k vytvoření Programu jednotného trhu v roce 1992.
Tato esej začíná zkoumáním omezeného zapojení obchodních představitelů v počátcích projektu Evropského hospodářského společenství. Dále zdůrazňuje zvýšenou účast obchodních představitelů na vytváření evropské politiky v sedmdesátých a osmdesátých letech. Vytvoření Evropského kulatého stolu průmyslníků a politická role klíčových průmyslníků podílejících se na Programu jednotného trhu je zdůrazněna v třetí části této eseje. Tato práce je zakončena zkoumáním role hlavních obchodních představitelů v dnešní EU.
Budování Evropy bez obchodu
Schumanova deklarace se v roce 1950 setkala se smíšenými ohlasy ze strany evropského obchodního společenství. Někteří členové Evropské ligy pro ekonomickou spolupráci (skupina vytvořená v době Marshallova plánu k podpoře evropského průmyslu) a Mezinárodní obchodní komory vyjádřili svou podporu. Jiní obchodní představitelé a organizace však navrhovanému projektu nedůvěřovali. Německý průmysl například protestoval proti možnému zásahu do ekonomiky ze strany Evropského společenství uhlí a oceli (ECSC). Národní rada francouzských zaměstnavatelů (CNPF) vyjádřila svou nespokojenost nejenom kvůli možnému nadnárodnímu zásahu ze strany ECSC, ale i kvůli napjatým vztahům dané organizace s Jean Monnetem během jeho působení ve Státním plánovacím výboru.
Sůva Michal
Opatrný přístup obchodníků k EEC pokračoval i v roce 1955, kdy Jean Monnet, tehdejší prezident Vysokého úřadu ECSC, odstoupil ze své pozice a založil Akční výbor pro spojené státy evropské. Tato vlivná organizace byla složena nejen z vedoucích představitelů křesťanských a sociálně-demokratických stran ale i z představitelů odborů. Nápadně chybějící z řad Akční komise byli vedoucí představitelé obchodních organizací. Zatímco Monnet z politického hlediska preferoval odbory, neshody, které vyvstaly mezi ním a CNPF nijak nezlepšily jeho pohled na průmysl. Jak poznamenal bývalý tajemník Akčního výboru Max Kohnstamm, Monnet neměl rád obchod a „nesnášel“ velké firmy, které považoval za příliš nacionálně orientované, než aby podpořily evropský projekt. Pověst některých velkých společností značně utrpěla nejen díky jejich údajným ale i skutečným aktivitám během druhé světové války. To zapříčinilo, že Evropská společenství byla založena bez jakékoli podpory ze strany velkých evropských podniků.
OdpovědětVymazatCo se představitelů velkých společností týče, ti věnovali jen málo pozornosti nedávno vzniklému EEC. V té době se více zajímali o vytvoření Všeobecné dohody na clech a obchodu (GATT). Takže zatímco nadnárodní obchodní spolupráce v rámci EEC značně vzrostla v období mezi 1959 a 1968, politický zájem společností na EEC byl stále mizivý.
Na začátku šedesátých, italský výrobce aut, Fiat, byl první ne-belgickou firmou, která založila speciální úřad pro záležitosti týkající se Evropského společenství (EC) v Bruselu. Hlavním důvodem pro přítomnost společnosti v roce 1962 byl mezinárodní výhled jejího ředitele, Giovanniho Agnelliho. Italský průmyslník, známý pro jeho trans-atlantické a politické konexe, považoval za důležité, mít ve vedení Evropského společenství svého zástupce. Proto pověřil bývalého italského diplomata, Manchese Cittadini Cesiho, úkolem vytvořit oficiální kontaktní úřad Fiatu a „budováním mostů“ mezi mezinárodními státními úředníky a Fiatem. Jak poznamenal bývalý vedoucí představitel Fiatu, jelikož „nikdo nevěděl co EC je,“práce kontaktního úřadu byla „vysvětlit Agnellimu, co je EEC a vysvětlit ECC co je Fiat.“
Agnelli nebyl pouze prvním významným průmyslníkem, který viděl potenciální důležitost EEC, patřil také mezi několik málo obchodních představitelů, kteří navázali silné politické vztahy s institucemi EEC. Během vrcholu konjunktury, kdy obchod v rámci EEC vzrostl o 80% mezi lety 1960 a 1964, pouze několik firem vytvořilo oddělení pro evropské záležitosti a scházeli se s úředníky EC ohledně legislativních záležitostí EC. Během šedesátých let se zástupci Unilever a Royal Duch Shell údajně scházeli s úředníky Komise jednou za dva roky. Během těchto počátečních let, se jakákoli setkání mezi obchodními zástupci společnosti a zástupci EC, konala častěji na koktejlových večírcích než v kancelářích Komise. Jak poznamenal jeden z bývalých představitelů velké Britské společnosti, jedním z předpokladů zástupce pro záležitosti EC v šedesátých letech bylo, „být milý chlápek, který dokáže zvládnout sklenku sherry“.
Sůva Michal
Opatrný postoj obchodu vůči EHS pokračoval i v roce 1955, kdy Jean Monnet, jenž byl tehdy prezidentem Vysokého úřadu ESUO, rezignoval na svou pozici a vytvořil Akční výbor pro Spojené státy evropské. Tento vlivný orgán byl složen jak z čelních představitelů Křesťanské a Sociálně-demokratické strany, tak i ze strany odborů.
OdpovědětVymazatPředstavitelé obchodních organizací v řadách Akčního výboru znatelně chyběli. Přestože Monnetovo politické přesvědčení tíhlo spíše k odborům, spory vzniklé mezi ním a CNPF jeho vnímání průmyslu nezlepšily. Jak Max Kohnstamm, bývalý tajemník Akčního výboru podotkl, Monnet neměl podnikání rád a "nenáviděl" velké firmy, které vnímal jako příliš ´nacionalistické´ na to, aby vyjádřily podporu evropskému projektu. Pověst bezpočtu velkých společností utrpěla šrámy, kvůli jejich domnělým nebo skutečným činnostem během druhé světové války a v důsledku toho, byly základy pro EHS položeny bez vlivu anebo podpory velkých evropských firem.
Představitelé velkých společností věnovali velice málo pozornosti rodící se EHS a během tohoto období vyjadřovali daleko větší zájem o vytvoření Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT). Zatímco mezi lety 1959 a 1968 nadnárodní obchodní spolupráce v EHS výrazně rostla, politický zájem firem o EHS stále zaostával.
Na počátku šedesátých let byla italská automobilka Fiat první nebelgickou firmou, která zřídila zvláštní úřad pro záležitosti Evropského společenství v Bruselu. Přítomnost podniku v roce 1962 byla z velké části zapříčiněna mezinárodním rozhledem Giovanni Agnelliho, ředitele Fiatu. Tento italský průmyslník, znám svými trans-atlantskými a politickými konexemi, pokládal za politicky důležité mít zástupce v ústředí EHS. Úloha vytvoření oficiálního styčného úřadu a "budování mostů" mezi mezinárodními státními úředníky a firemní strukturou Fiatu, byla přidělena bývalému italskému diplomatovi Manchese Cittadini Cesi. Jeden bývalý úředník Fiatu poznamenal, že "protože nikdo nevěděl, co je to EHS“, úkolem styčného úřadu bylo "vysvětlit Agnellimu, co EHS znamená a naopak vysvětlit EHS, co znamená Fiat“.
Agnelli nebyl jen prvním velkým průmyslníkem, který poznal potenciální význam EHS. Byl také mezi několika hlavními představiteli obchodu, kteří rozvinuly značné politické vazby s orgány EHS.
V dobách rozkvětu v šedesátých letech, kdy v roce 1960-1964 vnitřní obchody EHS vzrostly cca o 80 %, vytvořila pouze hrstka firem oddělení pro "Evropské záležitosti" a setkávala se s úředníky Komise EHS, aby se projednávaly legislativní záležitosti. Během šedesátých let, firmy Unilever a Royal Dutch Shell údajně posílaly své zástupce, aby se setkávali se zástupci Komise jen jednou za dva roky. Během těchto prvních let se většina jednání mezi zástupci podniků a úředníky EHS konala daleko častěji na večírcích, než v sídle Komise. Jak poznamenal bývalý zástupce jisté prominentní britské společnosti, musel zástupce EHS v šedesátých let být "sympatický člověk, který uměl zacházet se sklenkou sherry".
Krausová
Obchod znamená Evropu-
OdpovědětVymazatKdo vytvořil trh?
Maria Green Cowles
Pro mnoho pozorovatelů Evropské unie je termín „společný trh“ synonymem pro „obchod“. Konec konců, vytvoření jednotného trhu, který se dnes táhne od nejsevernějšího pobřeží Finska až k jižním ostrovům Řecka, bylo a je snem mnoha obchodníků. A přesto giganti Evropského průmyslu nebyli mezi prvními architekty Evropské integrace. Trvalo tři desítky let, než se průmyslníkům jako byl jako Wisse Dekker z firmy Philips, Pehr Gyllenhammar z Volva a Etienme Davignon, bývalý komisionář, který převzal vedení v Société Générale v Belgii, podařilo projevit jako hlavním zastáncům Evropského projektu. Velice málo podnikatelů bylo horlivými zastánci Evropské integrace v počátečních letech EHS, ale množství klíčových průmyslníků se později projevilo jako význační Evropané, když podpořili novou “ideu“ Evropy a zároveň umožnili vytvoření Programu jednotného trhu v roce 1992.
Tato esej začíná zkoumáním omezené účasti hlavních představitelů obchodu na počátku Evropského hospodářského společenství. Poté zvýrazňuje zapojení hlavních představitelů obchodu v tvorbě politiky EU v pozdních 70. a raných 80. letech dvacátého století. Ve třetí části je zdůrazněn vznik Evropského kulatého stolu průmyslníků a politická role klíčových průmyslníků v pozadí Programu jednotného trhu. Esej je zakončena zkoumáním dnešní role hlavních představitelů obchodu v EU.
Budování Evropy bez obchodu
Schumanově deklaraci z roku 1950 se od podnikatelské sféry dostalo smíšené odezvy. Svou podporu vyjádřili někteří členové Evropské ligy pro hospodářskou spolupráci (skupina, která byla vytvořena v době Marshallova plánu na podporu evropských průmyslových systémů) a Mezinárodní obchodní komora. Ostatní podnikatelé a organizace navrhovanému projektu do značné míry nedůvěřovali. Německý průmysl například protestoval proti případnému vměšování Evropského společenství uhlí a oceli (ECSC) do ekonomiky. Národní rada francouzských zaměstnavatelů (CNPF) vyjádřila nespokojenost nejen kvůli potenciální nadnárodní intervenci ECSC, ale také kvůli problematickým vztahům této francouzské organizace s Jeanem Monnetem během jeho působení ve Státním plánovacím výboru.
Krausová
Podnikatelé byli nadále vůči EHS obezřetní i v roce 1955 Jean Monnet, tehdejší prezident Nejvyššíhho výboru ESUO rezignoval, a sestavil Akční výbor Spojených států evropských. Toto vlivné uskupení tvořili vůdčí představitelů křesťanských a sociálních demokratů i zástupci odborů, avšak chyběli zde představitelé podnikatelských organizací. Monnet byl na straně odborů a neshody s CNPF jeho názor na obchod rozhodně nevylepšily. Podle Maxe Kohnstamma, bývalého tajemníka Akčního výboru, Monnet měl obchod v nelibosti a ‚nenáviděl‘ velké firmy, jejichž směr vnímal jako příliš ‚nacionální‘ pro podporu evropského projektu. Pověst několika velkých podniků skutečně utrpěla kvůli svým reálným, či domnělým činnostem během druhé světové války. Základy EHS tak byly položeny bez přispění či podpory velkých evropských podniků.
OdpovědětVymazatV ranných dobách EHS se představitelé velkých společností s větším zájmem zaměřovali na tvorbu dodhdy pro řízení obchodu, General Agreement on Tarifs and Trade (GATT). Zatímco spolupráce nadnárodních společností mezi lety 1959 a 1968 značně rostla, politický zájem firem se v EHS nijak nevyvíjel.
Fiat, italský výrobce automobilů, začal jako první podnik založený mimo Belgii úřadovat v EHS v Bruselu. Tamní přítomnost firmy v roce 1962 byla výsledkem mezinárodních vyhlídek ředitele Giovanniho Agnelliho. Italský průmyslník známý svými zaoceánskými a politickými konexemi, považoval přítomnost zástupce v ředitelství EHS za politicky důležitou. Bývalý italský velvyslanec, Manchese Cittadini Cesi dostal za úkol vytvořit styčný úřad a ‚překonat vzdálenost‘ mezi Fiatem a mezinárodními úředníky. Protože, jak poznamenal bývalý vedoucí pracovník Fiatu, nikdo nevěděl, co je to EHS, úkol úředníka bylo vysvětlit EHS, co znamená Fiat a Agnellimu, co je EHS. Agnelli nebyl pouze prvním velkým průmyslníkem, který rozpoznal důležitý potenciál EHS, stal se také jedním z mála představitelů obchodu, kterým se podařilo navázat významné politické vztahy s institucemi EHS. Během rozkvětu v šedesátých letech dvacátého století, kdy mezi lety 1960 a 1964 obchod uvnitř ECC vzrostl o osmdesát procent, pouze několik firem vytvořilo oddělení ‚evropských záležitostí‘, či se setkávalo s představiteli Evropské komise nad legislativou EHS. Během šedesátých let se údajně představitelé Unileveru a Shellu setkali s Evrospkou komisí jednou za dva roky. Během těchto raných let se tkání probíhaly spíše na večírcích, než v kancelářích EHS. Podle bývalého představitele jedné významné britské společnosti měl dostatečnou kvalifikaci pro záležitosti v EHS ‚sympatický muž, který uměl správně zacházet se sklenkou sherry‘.
N. Magrotová