pondělí 21. září 2015
Začínáme
Camouflage, also called cryptic coloration, is a defense or tactic that organisms use to disguise their appearance, usually to blend in with their surroundings. Organisms use camouflage to mask their location, identity, and movement. This allows prey to avoid predators, and for predators to sneak up on prey.
A species’ camouflage depends on several factors. The physical characteristics of the organism are important. Animals with fur rely on different camouflage tactics than those with feathers or scales, for instance. Feathers and scales can be shed and changed fairly regularly and quickly. Fur, on the other hand, can take weeks or even months to grow in. Animals with fur are more often camouflaged by season. The arctic fox, for example, has a white coat in the winter, while its summer coat is brown.
____________________________________
Odborný překlad vyžaduje především pečlivost, přesnost a časné ověřování. Několik pravidel nám v začátcích pomůže vyvarovat se nejzávažnějších chyb:
1. Nejprve se podrobně seznámíme s tématem překladu, nastudujeme odbornou literaturu; na internetu vyhledáme aktuální, profesionálně přeložené či původní české materiály podobného typu. Vyhýbáme se neověřeným, amatérským textům.
2. Pokud je to možné, kontaktujeme odborníka a požádáme ho o konzultaci, případně závěrečnou revizi překladu.
3. Vyrobíme si slovníček odborných termínů; jejich českou verzi pečlivě ověřujeme v literatuře i na kvalitních, odborných IT stránkách.
4. Od první verze překladu dbáme jak na obsahovou, tak jazykovou správnost a logiku textu.
Nikdo nedokáže srozumitelně přeložit text, kterému sám nerozumí!
Přeložte níže uvednený text z encyklopedie National Geographic a svou verzi překladu vložte do komentáře k tomuto blogu (termín - 30.9.2015).
Creating Camouflage
Animal species are able to camouflage themselves through two primary mechanisms: pigments and physical structures.
Some species have natural, microscopic pigments, known as biochromes, which absorb certain wavelengths of light and reflect others. Species with biochromes actually appear to change colors. Many species of octopus have a variety of biochromes that allow them to change the color, pattern, and opacity of their skin.
Other species have microscopic physical structures that act like prisms, reflecting and scattering light to produce a color that is different from their skin. The polar bear, for instance, has black skin. Its translucent fur reflects the sunlight and snow of its habitat, making the bear appear white.
Camouflage can change with the environment. Many animals, such as the arctic fox, change their camouflage with the seasons. Octopuses camouflage themselves in response to a threat. Other species, such as nudibranchs—brightly colored, soft-bodied ocean “slugs”—can change their skin coloration by changing their diet.
Chameleons change colors in order to communicate. When a chameleon is threatened, it does not change color to blend in to its surroundings. It changes color to warn other chameleons that there is danger nearby.
Some forms of camouflage are not based on coloration. Some species attach or attract natural materials to their bodies in order to hide from prey and predators. Many varieties of desert spiders, for instance, live in burrows in the sandy ground. They attach sand to the upper part of their bodies in order to blend in with their habitat.
Other animals demonstrate olfactory camouflage, hiding from prey by “covering up” their smell or masking themselves in another species’ smell. The California ground squirrel, for instance, chews up and spits out rattlesnake skin, then applies the paste to its tail. The ground squirrel smells somewhat like its main predator. The rattlesnake, which senses by smell and body heat, is confused and hesitant about attacking another venomous snake.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)

čuni
OdpovědětVymazathttps://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/117491/
Birnerová
OdpovědětVymazatKamufláž, známá také jako ochranné zbarvení, je obrana nebo postup, kterou využívají organismy k rozlišení své podoby, obvykle proto, aby splynuly s prostředím. Organismy využívají kamufláž k maskování své lokace, identity a pohybu. Toto umožnuje kořisti vyhnout se predátorům a predátorům připlížit se ke kořisti.
Kamufláž každého živočišného druhu závisí na několika faktorech. Fyzické podoby organismů jsou důležité. Zvířata se srstí se například spoléhají na postupy kamufláže odlišné od zvířat s peřím nebo šupinami. Peří a šupiny se dají shazovat a měnit poměrně často a rychle. Srst může na druhou stranu odrůstat týdny, dokonce i měsíce. Zvířata se srstí se častěji maskují podle ročních období. Například polární liška má bílou srst v zimě, zatímco v létě je její srst hnědá.
Magrotová
OdpovědětVymazatOchranné zbarvení, též nazýváno krycí, je taktické či obranné maskování, s jehož pomocí organismy obvykle splynou s okolím. Díky ochrannému maskování mohou organismy skrýt svou polohu, druh, a pohyb, což umožňuje predátorům přiblížit se ke kořisti a ta se naopak může vyhnout predátorům.
Odlišné ochranné zbarvení jednotlivých druhů závisí na několika faktorech, důležité jsou fyzické vlastnosti organismu. Srstnatí živočichové se například spoléhají na jinou taktiku než živočichové opeření či šupinatí. Peří a šupiny se mohou poměrně často a rychle obměňovat, zatímco růst srsti může trvat týdny až měsíce. Srstnatí živočichové proto často mění své ochranné zbarvení se střídáním ročních období. Například srst lišky polární je v zimě bílá a v létě hnědá.
Kamufláž, také zvaná jako kryptická kolorace, je obrana nebo taktika, kterou organismy používají k zamaskování, většinou ke splynutí se svým okolím.
OdpovědětVymazatOrganismy se kamuflují, aby zakryly své umístění (lokaci), identitu a pohyb. To umožňuje kořisti vyhnout se predátorům a predátorům plížit se za svou kořistí.
Maskování druhů zaleží na různých faktorech. Důležité jsou fyzické vlastnosti organismů. Chlupatá zvířata (zvířata s kožešinou) jsou např. závislá na jiné taktice kamufláže než ta s peřím či šupinami.
Peří a šupiny se mohou shodit nebo změnit pravidelně a rychle. Na druhou stranu kožichu trvá týdny a dokonce měsíce, aby dorostl. Zvířata s kožešinou jsou častěji maskována díky ročnímu období. Např. Polární liška má v zimě bílý kožich, zatímco v létě je hnědý.
H. Liptáková
Kamufláž, též známá jako ochranné zbarvení je obrannou taktikou, kterou organismy užívají při maskování, většinou pro splynutí s okolním prostředím. Živočichové užívají kamufláže k maskování své pozice, identity a pohybu. Toto umožňuje kořisti se vyhnout predátorům a zároveň predátorům přiblížit se své kořisti.
OdpovědětVymazatKamufláž určitého druhu závisí na několika faktorech. Tělesné charakteristiky organismu jsou zde tím hlavním. Osrstěná zvířata spoléhají na odlišné maskovací techniky, nežli opeřená, či šupinatá. Peří a šupiny se mohou vyměnit snadno a často. Naproti tomu srsti trvá někdy týdny, ba dokonce měsíce, než doroste. Osrstěná se častěji maskují dle ročního období. Polární liška mění barvu svého kožichu z bílé v zimě na hnědou přes léto.
Zuzana Krausová
OdpovědětVymazatKamufláž, také nazývaná ochranné zbarvení, je obranný nebo taktický způsob, který je využíván organismy k zamaskování jejich vzhledu, zpravidla užívaný ke splynutí s okolím. Organismy používají kamufláž k zamaskování své lokace, identity a pohybu. To umožňuje kořisti vyhnout se predátorům, a naopak predátorům se k ní přiblížit.
Kamufláž každého druhu závisí na několika faktorech. Fyzické vlastnosti každého organismu jsou velice důležité. Zvířata s peřím či šupinami se spoléhají na odlišnou techniku zbarvování, než například ta se srstí. Peří a šupiny mohou být pravidelně a rychle obměňovány. Naopak srst může dorůstat týdny ale i měsíce. Srstnatá zvěř je nejčastěji zbarvena v závislosti na ročním období. Například liška polární má v zimě srst bílou, zatímco v létě je hnědá.
Maskování, neboli krycí zbarvení, je obranný mechanismus, který organismy používají k zamaskováni svého vzhledu, obvykle aby splynuly se svým okolím. Organismy používají maskovaní aby skryly svou pozici, svůj vzhled nebo pohyb. To umožňuje kořisti vyhnout se predátorům a predátorům připlížit se ke kořisti.
OdpovědětVymazatDruh maskování záleží na několika faktorech. Jedním z nejdůležitějších jsou fyzické charakteristiky daných organismů.
Zvířata se srstí se spoléhají na jiné způsoby maskování než zvířata s peřím nebo šupinami. Peří a šupiny se mohou vyměnit vcelku rychle a pravidelně. Srsti nadruhou stranu, může trvat týdny nebo i měsíce, než se obmění. Z tohoto důvodu se zvířata se srstí více spolehají na maskování poskytnuté ročním obdobím. Napřiklad liška polární má bílou srst v zimě a hnědou v létě.
Sůva Michal
Kamufláž neboli ochranné zbarvení je obrana nebo taktika organismu k zamaskování vzhledu, obvykle k splynutí s okolím. Organismy používají ochranné zbarvení ke skrytí své pozice, totožnosti a pohybu. To dovoluje kořisti vyhnout se predátorům, a predátorům připlížit se ke kořisti.
OdpovědětVymazatOchranné zbarvení jednotlivých druhů zvířat závisí na několika faktorech. Důležité jsou fyzické vlastnosti organismu. Například zvířata se srstí spoléhají na jiné taktiky kamufláže než ty s peřím nebo šupinami. Peří nebo šupiny se dají vyměnit poměrně rychle a často. Na druhé strašně srst může dorůstat týdny nebo dokonce měsíce. Zvířata se srstí se maskují dle ročního období.
Například polární liška má v zimě srst bílou, zatímco v létě hnědou.
Richard Záhrobský
Kamufláž, taktéž ochranné zbarvení, je obrana nebo taktika, již organismy využívají ke splynutí s okolním prostředím. Organismy používají kamufláže k zamaskování své pozice, identity a pohybu. Toto umožňuje kořisti vyhnout se predátorům a zároveň predátorům připlížit se ke kořisti.
OdpovědětVymazatKamufláž závisí na několika faktorech. Důležité jsou fyzikální charakteristiky organismu. Opeřená a šupinatá zvířata mohou své pokrytí shodit a vyměnit poměrně často a rychle. Srst, naproti tomu, roste týdny až měsíce, a proto srstnatá zvěř spoléhá na jiné taktiky maskování než zvířata s peřím nebo šupinami. Například polární lišká je maskovaná ročním obdobím, v zimě má kožich bílý a v létě hnědý.
Ondřej Kurz, Veronika Janotová
Zvířata se maskují pomocí dvou hlavních mechanismů: pigmentací a tělesnou strukturou. Některé druhy jsou vybaveny přirozeným mikroskopickým pigmentem, známým jako biochromy, které dokáží absorbovat určitou vlnovou délku a odrážet jinou v závislosti na světle. Živočichové s biochromy dokáží dokonce měnit barvy. Mnoho druhů chobotnic mají širokou škálu biochromů v organismu, umožňující jim měnit zbarvení, vzorek, či propustnost pokožky.
OdpovědětVymazatNěkteří živočichové mají mikroskopické struktury podobné hranolu, které mohou odrážet a rozptýlit světlo, což zapříčiní změnu barvy, jež se liší od barvy kůže. Například Lední medvěd je vybaven černou pokožkou. Průhledná srst odráží světlo ze slunce a sněhu, díky čemuž se může jevit, jako bílá.
Schopnost maskování se mění s prostředím, ve kterém organismus žije. Mnoho zvířat, jako například Polární liška, dokáže měnit barvu srsti dle ročního období, chobotnice zase mění zbarvení v případě ohrožení. Ostatní druhy živočichů, jako například zástupci rodu nahožábřích (pestrobarevní, vodní červy) dokáží měnit zbarvení dle přijímané potravy.
Ke změně barvy dochází u Chameleónů během komunikace. Když se chameleón cítí být ohrožen, nemění barvu pro splynutí s prostředím, ale proto, aby barvou varoval ostatní chameleony o blížícím-se nebezpečí.
Některé formy maskování nejsou založeny na změně zbarvení. Některé druhy užívají přírodního materiálu, aby se schovali před predátory, či kořistí. Mnoho druhů pavouků žijících v písčitých norách přichycují okolní písek k horní části těla, aby splynuli.
Jiná zvířata demonstrují takzvané pachové maskování, když se schovávají před svojí kořistí aby ”zahladila stopu” svého pachu, nebo se snaží skrýt před pachem jiných zvířat. Kalifornský Sysel veveří kupříkladu sežvýká a vyplivuje svlečky chřestýšů a nanáší je, ve formě pasty na svůj ocas. Syslové tímto napodobují pach svého predátora. Chřestýš dokáže vnímat pachy a tělesné teplo a v přítomnosti jiného jedovatého hada váhá, zdali má zaútočit.
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatTvorba kamufláže
OdpovědětVymazatZvířata k maskování používají dva hlavní mechanismy: pigmentaci a fyzické struktury.
Některé druhy mají přirozené, mikroskopické pigmenty, známé jako biochromy, které absorbují určité vlnové délky světla a odráží jiné. Pak se může zdát, že tyto druhy mění barvu. Mnoho druhů chobotnic má množství biochromů, jenž jim umožňují měnit barvu, vzor a průsvitnost kůže.
Jiné druhy mají mikroskopické fyzické struktury fungující jako hranoly, odrážející a rozptylující světlo k produkci barvy odlišné od barvy jejich kůže. Lední medvěd, například, má černou kůži. Jeho průsvitná srst odráží sluneční světlo a sníh, díky čemuž se zdá bílým.
Maskování se může měnit společně s prostředím. Spoustu zvířat, jako například polární liška, mění své maskování s ročním obdobím. Chobotnice se maskují jako reakce na hrozbu. Jiné druhy, jako třeba nahožábří, pestře zbarvení měkkýši, mohou změnit barvu změnou stravy.
Chameleoni mění barvu ke komunikaci. Když je chameleon ohrožen, nemění barvu, aby splynul s prostředím, ale k tomu, aby varoval ostatní chameleony, že nebezpečí je nablízku. Některé druhy maskování nejsou založeny na zbarvení. Některé druhy používají přírodní materiály ke skrytí se před svými predátory nebo kořistí. Například mnoho druhů pouštních pavouků žije v norách v písečné půdě a lepí písek na horní část svých těl ke splynutí se svým přirozeným prostředím.
Jiná zvířata jsou schopna čichového maskování, schovávajíc se před kořistí zamaskováním svého pachu nebo maskováním se pachem jiného zvířete. Sysel veveří žvýká a vyplivává kůži chřestýše, a poté aplikuje tuto pastu na svůj ocas. Tímto je cítit trochu jako jeho hlavní predátor. Chřestýš, který kořist vyhledává čichem a tělesným teplem, je zmaten a váhající zaútočit na jiného jedovatého hada.
Ondřej Kurz
Zvířata používají k maskování dva základní mechanismy: pigmentaci a svou tělesnou strukturu.
OdpovědětVymazatNěkteré druhy mají přirozené mikroskopické pigmenty, zvané biochromy, které jsou schopny absorbovat určité vlnové délky a ty ostatní odrážet. Může se tedy zdát, že mění svou barvu. Mnoho druhů chobotnic má široký rozsah biochromů, které jim umožňují měnit barvu, vzor a průhlednost kůže.
Jiné druhy zvířat mají mikroskopické struktury fungující jako hranoly, které odrážejí a rozptylují světlo k produkci barvy odlišné od jejich vlastní. Například lední medvěd má kůži černou, ale díky tomu, že jeho průhledná srst odráží světlo ze slunce a sněhu způsobuje zdání, že je bílý.
Maskování se mění s prostředím. Mnoho druhů zvířat, jako polární liška, mění své maskování v závislosti na ročním období. Chobotnice se zase maskují v případě nebezpečí. Další druhy, jako například nahožábří – pestře zbarvení, měkkýši – mohou měnit své zbarvení změnou jídelníčku.
Chameleoni mění svou barvu za účelem komunikace. Když je chameleon ohrožen, tak nemění svou barvu aby splynul s prostředím, ale k tomu aby varoval ostatní chameleony o blížícím se nebezpečí
.
Některé druhy maskování nejsou založeny na změně zbarvení. Některé druhy zvířat používají přírodní materiály ke skrytí před kořistí, či predátory. Například mnoho druhů pouštních pavouků žije v norách vykopaných z písku. Nanášejí pak písek na přední část svých těl, což jim umožňuje splynout s prostředím.
Další zvířata používají takzvané pachové maskování, což jim dovoluje skrýt svůj pach před kořistí nebo se schovat v pachu jiných zvířat. Například Kalifornský sysel veveří, žvýká a vyplivuje svlečenou chřestýší kůži a poté aplikuje tuto sežvýkanou pastu na svůj ocas. Díky tomu je cítit podobně jako jeho hlavní predátor. Chřestýš, který vnímá pachem a tělesnou teplotou je poté zmaten a váhá, jestli to není jiný jedovatý had.
Richard Záhrobský
Vytváření maskování
OdpovědětVymazatZvířata jsou schopná vytvářet maskování pomocí dvou hlavních mechanismů: pigmentací a svou fyzickou strukturou.
Některé druhy mají přírodní, mikroskopické pigmenty, známé jako Biochromy, které absorbují nebo odrážejí světlo o určité vlnové délce. Druhy obsahující biochromy se pak jeví jako měnící bravy. Mnoho druhů chobotnic obsahuje různé biochromy, dovolující měnit barvy, vzory a průhlednost kůže.
Jiné deruhy mají mikroskopické fyzikální struktury, které fungují jako hranoly, odrážející a rozptylující světlo k vytvoření iluze jiné barvy než je jejich přirozená. Například Lední medvěd, má kůži černou, ale díky průhlednosti jeho srsti, odrážející sluneční světlo a sníh, se jeví být bílí.
Maskování se může měnit s prostředím. Mnoho zvířat, jako například polární liška, mění své maskování podle ročního období. Chobotnice zase mění své maskování jako reakci na hrozbu. Jiné druhy, jako třeba nahožábří - pestře zbarvení, mořští měkkýši - mohou měnit své zbarvení pomocí změny potravy. Chameleoni pak mění svou barvu jako způsob komunikace. Pokud je chameleon v nebezpečí, nezmění svou barvu tak aby slynul s okolím, ale tak aby varoval ostatní před hrozícím nebezpečím.
Další druhy kamufláže nejsou založené na změně zbarvení. Některé druhy využívají přírodní materiály, aby se schovali před predátory či kořistí. Mnoho druhů pouštních pavouků, si v písčité půdě vytváří nory. Přilepením písku k horní část svého těla, docílí splynutí se svým příbytkem.
Jiné druhy využívají pachové maskování, kdy svůj vlastní pach maskují pachem jného druhu. Například Kalifornský sysel vevří, sežvýkává kůži chřestýše , kterou pak ve formě pasty nanáší na svůj ocas. Tímto zapáchá podobně jako její hlavní predátor. Chřestýš, který vnímá pach a tělesnou teplotu, je takto zmaten a váhá jestli zaútočit na jiného jedovatého hada.
Bláhová Zuzana
Tvorba maskování
OdpovědětVymazatZvířata jsou schopna se maskovat pomocí dvou hlavních mechanismů: pigmentací a tělesnými strukturami.
Některé druhy mají přirozený mikroskopický pigment, známý jako biochromy, které absorbují určité vlnové délky světla a jiné odrážejí. U takových to druhů se pak může zdát, že mění barvy. Mnoho druhů chobotnic má množství biochromů, které jim umožňují změnit barvu, vzor a průhlednost jejich kůže.
Jiné druhy mají mikroskopické tělesné struktury, které fungují jako hranoly odrážející a rozptylující světlo tak, aby vznikla barva odlišná od barvy jejich kůže. Například lední medvěd má černou kůži, avšak jeho průsvitná srst odráží sluneční světlo a sníh z jeho okolí, což vytváří dojem, že je bílí.
Maskování se může měnit v závislosti na prostředí. Mnoho zvířat, jako například liška polární, mění své maskování v závislosti na ročním období. Chobotnice se maskují v reakci na nebezpečí. Jiné druhy, jako například nahožábří, (pestře zbarvení mořští “slimáci”), mohou změnit barvu v závislosti na přijímané potravě.
Chameleoni používají změnu barvy jako formu komunikace. Když je chameleon v ohrožení, nemění barvu, aby splynul s okolím, ale aby varoval ostatní před blízkým nebezpečím.
Některé formy maskovaní nejsou založené na zbarvení. Určité druhy živočichů využívají přírodních materiálů, aby se skryly před kořistí a predátory. Mnoho druhů pouštních pavouků žije v norách vytvořených v písčité zemi a přichycuje písek k horní části svých těl za účelem splynutí se svým okolím.
Jiná zvířata využívají takzvaného „čichového maskování“ jež spočívá v zamaskování jejich pachu nebo využití pachu jiných zvířat. Sysel skalní například žvýká a následně vyplyvuje kůži chřestýše, kterou pak ve formě pasty nanáší na svůj ocas, díky čemuž jeho pach připomíná pach jeho hlavního predátora. Chřestýš, který je schopen vnímat pouze pachy a tělesné teplo, je zmatený a zdráhá se napadnout jiného jedovatého hada.
Sůva Michal
Tvorba zamaskování
OdpovědětVymazatZvířata jsou schopna dosáhnout zamaskování dvěma základními způsoby: pigmenty nebo tělesnou strukturou.
Některé druhy mají přirozené mikroskopické pigmenty známé jako biochromy, které vstřebávají určité vlnové délky a jiné zase odráží. Tato schopnost pak vyvolává dojem, že zvíře mění barvu. Mnoho druhů chobotnic má rozmanitý počet biochromů, které jim umožňují například měnit barvu, vzorování anebo průhlednost jejich kůže.
Jiné druhy mají mikroskopické tělesné struktury, které fungují jako hranoly. Tím že odrážejí a rozptylují světlo, dosahují efektu změny barvy kůže, na zcela jinou než byla jejich původní. Například lední medvěd má kůži černou. Jeho průsvitná srst však odráží sluneční paprsky a sníh v jeho okolí, čímž se medvěd zdá být bílý.
Zamaskování se také může měnit podle prostředí výskytu. Mnoho zvířat, jako například polární liška, mění své zamaskování podle ročního období. Chobotnice se maskují v reakci na přímo hrozící nebezpečí. Některé druhy, jako například nahožábří – pestře zbarvení mořští měkkýši – mohou měnit zbarvení své kůže změnou jídelníčku.
Chameleoni mění svou barvu za účelem komunikace. Když se chameleon cítí být ohrožen, nemění svou barvu za účelem splynutí s prostředím. Změní ji, aby tím varoval své druhy před blížícím se nebezpečím.
Ne všechny formy maskování jsou založeny na změně zbarvení. Některá zvířata na sebe připevňují přírodní materiály, aby se ukryla před svou kořistí či predátorem. Například mnoho druhů pouštních pavouků, kteří žijí v písčitých norách, si nanáší písek na horní část těla, aby lépe splynuli s prostředím.
Jiná zvířata mají schopnost takzvaného pachového maskování. Je to způsob, jak se ukryjí před predátorem tím, že zamaskují svůj pach anebo se skryjí v pachu jiného zvířecího druhu. Například sysel veveří sežvýká a vyplivne chřestýší kůži. Vzniklou pastu poté nanese na svůj ocas, což mu dodá stejný pach, jako má jeho hlavní predátor. Chřestýš, který loví čichem a hledá tělesné teplo, je zmaten a zdráhá se tak zaútočit na jiného jedovatého hada.
Krausová
Veronika Janotová
OdpovědětVymazatTvorba maskování
Zvířata mají schopnost se maskovat pomocí dvou hlavních mechanismů – zbarvením a tělesnou strukturou. Některé druhy mají přirozený mikroskopický pigment, známý jako biochrom, který absorbuje některé vlnové délky světla a zbylé odráží. Živočichové s biochromy ve skutečnosti umí měnit barvu. Mnoho druhů chobotnic mají různé biochromy, které způsobují změnu barvy, vzoru a průsvitnost pokožky.
Jiné živočišné druhy mají mikroskopické fyzikální vlastnosti, které stejně jako hranoly světlo odráží a rozptýlí a vytvoří tak barvu odlišnou od jejich pokožky. Lední medvěd má například černou kůži. Jeho průsvitná kožešina odráží sluneční světlo a sníh. Proto se zdá, že má medvěd bílou barvu.
Maskování zvířat se může měnit v závislosti na prostředí, ve kterém žijí. Mnoho živočichů, jako jsou polární lišky, mění svou srst podle ročního období. Chobotnice se maskují v rámci sebeobrany. Ostatní druhy jako jsou například nahožábří měkkýši– výrazně zbarvení, „oceánští „slimáci“, dokážou měnit zbarvení kůže podle přijímané potravy.
Chameleon se zbarvuje z důvodu komunikace. V ohrožení nemění barvu, aby splynul s okolím. Mění ji, aby tak varoval ostatní chameleony, že se blíží nebezpečí. Některé formy kamufláže nejsou založené na zbarvení. Určité druhy živočichů používají cizí přírodní materiál, který si osvojí a schovají se tak před kořistí a predátory. Například mnoho druhů pouštních pavouků má obydlí v písečných norách. K horní části těla pavouk přilne písek, aby tak splynul se svým přirozeným prostředím.
Jiní živočichové prokazují čichové maskování, kdy zakrývají svůj přirozený pach a zamaskují se do pachu jiného zvířete. Například kalifornský sysel rozžvýká a poté vyplivne kůži chřestýše a vzniklou pastu pak nanese pod svůj ohon. Sysel si tak osvojí pach jeho hlavního predátora. Chřestýš, který se řídí čichem a tělesným teplem, je tak zmatený a rozmyslí si případný útok na jiného jedovatého hada.
Tvorba kamufláže
OdpovědětVymazatŽivočišné druhy jsou schopné se maskovat pomocí dvou hlavních mechanismů: pigmenty a tělesnou strukturou.
Některé živočišné druhy mají přírodní, mikroskopické pigmenty, známé také jako biochromy, které pohlcují některé vlnové délky světla a odráží jiné. Živočišné druhy s biochromy se vlastně objevují, aby měnily barvy. Mnoho druhů chobotnic má takové množství biochromů, které jim umožňují měnit barvu, vzor a průhlednost kůže.
Jiné živočišné druhy mají mikroskopickou tělesnou strukturu, která se chová jako hranoly odrážející a pohlcující světlo, čímž vytváří barvu, která je rozdílná od barvy jejich kůže. Například lední medvěd má černou kůži. Jeho průsvitná srst odráží sluneční světlo a sníh v jeho prostředí, čímž dokáže, že je medvěd bílý. Maskování se může měnit s prostředím. Mnoho zvířat, jako například polární liška, mění svá maskování podle ročních období. Chobotnice se maskují pouze ve stavu ohrožení. Jiné živočišné druhy, například nudibranchs (mořský šnek) – živě zbarvený, hladký oceánský „šnek“ – mohou měnit zbarvení své kůže změnou stravy.
Chameleoni mění barvy za účelem komunikace. Když se chameleon cítí ohrožený, nezmění barvu proto, aby splynul s okolím. Chameleon mění barvu proto, aby varoval ostatní chameleony o blížícím se nebezpečí.
Některé formy maskování nejsou založené na zbarvení. Některé živočišné druhy napadají nebo přitahují přírodní materiály, které jim umožní skrýt se před kořistí a dravci. Například mnoho druhů pouštních pavouků žije v norách v zemi. Tito pavouci připevňují písek k vrchní části svých těl, což jim umožňuje splynout s jejich prostředím.
Jiná zvířata provádí čichovou kamufláž, při níž se skrývají před svou kořistí „zakrytím“ svého pachu nebo se maskují pachem jiných zvířat. Například sysel kalifornský rozžvýká a vyplivne kůži chřestýše, kterou poté aplikuje na svůj ocas. Sysel poté páchne podobně jako jeho hlavní nepřítel. Chřestýš, který se orientuje podle pachu a tělesného tepla je tímto zmatený a váhá, zda napadnout jiného jedovatého hada.
Tvorba ochranného zabarvení
OdpovědětVymazatŽivočišné druhy jsou schopny se maskovat pomocí základních mechanismů: pigmentace a změny fyzické struktury. Některé druhy mají přirozené mikroskopické pigmenty známé jako biochromy , které pohlcují určité vlnové délky a jiné odrážejí. Bichromy způsobují, že některé druhy vypadají, jakoby měnily barvy. Mnoho druhů chobotnic má pestrou škálu biochromů, díky nimž mění barvu, vzor a průhlednost své kůže.
Další druhy disponují mikroskopickými fyzickými strukturami, které podobně jako hranoly odrážejí a rozkládají světlo a tvoří tak barvy, které jsou odlišné od skutečné barvy jejich kůže.Například polární medvěd má černou kůži. Jeho průsvitná srst odráží sluneční paprsky a sníh v jeho prostředí a medvěd tak působí jako bílý.
Také prostředí může ochranné zabarvení ovlivnit. Mnoho zvířat jako například polární liška mění své ochranné zabarvení s ročním obdobím. Chobotnice mění svou barvu, ocitnou-li se v nebezpečí.
Další druhy, například nahožábří, jasně zbarvení „slimáci“ s měkkými těly,mohou ovlivnit svou barvu změnou stravy. Chameleon používá změnu barvy ke komunikaci. Pokud je chameleon v ohrožení, zbarví se, aby varoval ostatní chameleony před blížícím se nebezpečím, nikoli proto, aby splynul s okolím.
Některé druhy krytí nejsou spojeny se zabarvením. Některé druhy si vábí či připevňují přírodní materiály k tělu a kryjí se tak před predátory i kořistí. Například nejrůznější druhy pouštních pavouků žijí v komorách v písčité zemi. Připevňují si písek k horní části svého těla, aby splynuli s okolím.
Další živočichové před kořistí maskují svůj pach tím, že přejímají pach jiného druhu. Kalifornská veverka například rozžvýkává svléknutou chřestýší kůži a vzniklou hmotou si pomaže ocas. Pozemní veverka tak přejímá pach svého hlavního nepřítele. Chřestýš, který vnímá pach a tělesnou teplotu pak váhá, zda má napadnout jiného jedovatého hada.
Tvorba kamufláže
OdpovědětVymazatŽivočišné druhy jsou schopné se maskovat pomocí dvou hlavních mechanismů: pigmenty a tělesnou strukturou.
Některé živočišné druhy mají přírodní, mikroskopické pigmenty, známé také jako biochromy, které pohlcují některé vlnové délky světla a odráží jiné. Živočišné druhy s biochromy jsou v podstatě schopny měnit barvu. Mnoho druhů chobotnic má množství biochromů, které jim umožňují měnit barvu, vzor a průhlednost kůže.
Jiné živočišné druhy mají mikroskopickou tělesnou strukturu, která se chová jako hranoly odrážející a pohlcující světlo, čímž vytváří barvu, která je rozdílná od barvy jejich kůže. Například lední medvěd má černou kůži. Jeho průsvitná srst odráží sluneční světlo a sníh v jeho prostředí, díky čemuž se zdá, že je medvěd bílý. Maskování se může měnit s prostředím. Mnoho zvířat, jako například polární liška, mění svá maskování podle ročních období. Chobotnice se maskují pouze ve stavu ohrožení. Jiné živočišné druhy, například nahožábří – pestře zbarvení plži – mohou měnit zbarvení své kůže změnou stravy.
Chameleoni mění barvy za účelem komunikace. Když se chameleon cítí ohrožen, nezmění barvu proto, aby splynul s okolím, nýbrž aby varoval ostatní chameleony před blížícím se nebezpečím.
Některé formy maskování nejsou založené na zbarvení. Některé živočišné druhy přitahují přírodní materiály, které jim umožní skrýt se před kořistí a dravci. Například mnoho druhů pouštních pavouků žije v norách v zemi. Tito pavouci připevňují písek k vrchním částem svých těl, což jim umožňuje splynout se svým přirozeným prostředím.
Jiná zvířata jsou schopna čichové kamufláže, při níž se skrývají před svou kořistí „zakrytím“ svého pachu nebo se maskují pachem jiných zvířat. Například sysel kalifornský rozžvýká kůži chřestýše a vzniklou pastu poté vyplivne a aplikuje na svůj ocas. Sysel poté páchne podobně jako jeho hlavní nepřítel. Chřestýš, který se orientuje podle pachu a tělesného tepla, je tímto zmatený a váhá, zda napadnout jiného jedovatého hada.
Karolína Birnerová
Vytváření maskování,
OdpovědětVymazatzvířata jsou schopná se maskovat pomocí dvou hlavních mechanismů: pigmenty a svou fyzickou strukturou.
Některé druhy zvířat mají mikroskopické pigmenty zvané biochromy, které absorbují určité vlnové délky světla, zatímco jiné odráží. Proto, když na taková zvířata koukáme, tak se nám zdá, jako by měnila svou barvu. Mnoho druhů chobotnic má určitý soubor biochromů, který jim dovoluje změnit barvu, vzor a průhlednost kůže.
Jiné druhy zvířat disponují mikroskopickými strukturami fungujícími jako hranoly, které odrážejí a lámou světlo tak, aby vznikla barva jiná, než je původní barva jejich kůže. Například lední medvěd má ve skutečnosti tmavou kůži. Jeho průhledná srst odráží sluneční světlo a sníh z jeho okolí a způsobuje tak, že se nám jeví jako bílý.
Maskování se může měnit s prostředím. Spousta zvířat, jako například polární liška, se maskuje podle ročního období. Chobotnice se maskují v reakci na hrozbu. Další zvířata, jako například plži nahožábří- jasně zbarvení oceánští "slimáci" s měkkými těly- mohou změnit barvu svého těla tím, že změní své stravování.
Chameleon mění svou barvu za účelem komunikace. Když je chameleon ohrožen, nemění svou barvu z toho důvodu, aby splynul s okolím. Zbarví se tak, aby varoval ostatní chameleony, že se blíží nebezpečí.
Některé techniky maskování však vůbec nesouvisí se zabarvením. Některé živočišné druhy využívají určité přírodní materiály, které k sobě připevňují, aby se skryly před kořistí či predátory. Mnoho různých pouštních pavouků například žije ve svých norách v písčité zemi. Zakrývají pískem horní část svého těla, aby tak se svým příbytkem lépe splynuli.
Některá další zvířata se chrání například takzvaným "čichovým maskováním", což spočívá v zamaskování jejich pachu, nebo přejímáním typického pachu jiných zvířat. Kalifornský sysel například žvýká a vyplivuje kůži chřestýšů a jejich pach si pak nanáší na ocas. Nakonec je tento sysel cítit jako jeden z jeho hlavních predátorů. Chřestýš, který vnímá pachy a vyzařování tělesného tepla, je pak zmaten a váhá, zda by měl napadenout dalšího jedovatého hada.
Tvorba ochranného zabarvení
OdpovědětVymazatŽivočišné druhy jsou schopny se maskovat pomocí základních mechanismů: pigmentace a změny fyzické struktury. Některé druhy mají přirozené mikroskopické pigmenty známé jako biochromy , které pohlcují určité vlnové délky a jiné odrážejí. Bichromy způsobují, že některé druhy vypadají, jakoby měnily barvy. Mnoho druhů chobotnic má pestrou škálu biochromů, díky nimž mění barvu, vzor a průhlednost své kůže.
Další druhy disponují mikroskopickými fyzickými strukturami, které podobně jako hranoly odrážejí a rozkládají světlo a tvoří tak barvy, které jsou odlišné od skutečné barvy jejich kůže. Například polární medvěd má černou kůži. Jeho průsvitná srst odráží sluneční paprsky a sníh v jeho prostředí a medvěd tak vypadá, že je bílý.
Způsob maskování se mění s okolní prostředím.Mnoho zvířat jako například polární liška mění své ochranné zabarvení s ročním obdobím. Chobotnice mění svou barvu, ocitnou-li se v nebezpečí.
Další druhy, například nahožábří, jasně zbarvení „slimáci“ s měkkými těly, mohou ovlivnit svou barvu změnou stravy. Chameleon používá změnu barvy ke komunikaci. Pokud je chameleon v ohrožení, zbarví se, aby varoval ostatní chameleony před blížícím se nebezpečím, nikoli proto, aby splynul s okolím.
Některé druhy krytí nejsou spojeny se zabarvením. Některé druhy si připevňují či připojují přírodní materiály k tělu a kryjí se tak před predátory i kořistí. Například nejrůznější druhy pouštních pavouků žijí v komorách v písčité zemi. Připevňují si písek k horní části těla, aby splynuli s okolím.
Další živočichové před kořistí maskují svůj pach tím, že přejímají pach jiného druhu. Sysel veveří například rozžvýká svléknutou chřestýší kůži a vzniklou hmotou si pomaže ocas. Sysel tak přejímá pach svého hlavního nepřítele. Chřestýš, který vnímá pach a tělesnou teplotu pak váhá, zda má napadnout jiného jedovatého hada.
Tvorba kamufláže
OdpovědětVymazatZvířata k maskování používají dva hlavní mechanismy: pigmentaci a fyzické struktury.
Některé druhy mají přirozené, mikroskopické pigmenty, známé jako biochromy, které absorbují určité vlnové délky světla a odráží jiné. Pak se může zdát, že tyto druhy mění barvu. Mnoho druhů chobotnic má množství biochromů, jenž jim umožňují měnit barvu, vzor a průsvitnost kůže.
Jiné druhy mají mikroskopické fyzické struktury fungující jako hranoly, odrážející a rozptylující světlo, aby vytvořily barvu odlišnou od barvy jejich kůže. Lední medvěd, například, má černou kůži. Jeho průsvitná srst odráží sluneční světlo a sníh, díky čemuž se zdá bílou.
Maskování se může měnit společně s prostředím. Mnoho zvířat, jako například polární liška, mění své maskování s ročním obdobím. Chobotnice mění barvu v reakci na hrozbu. Jiné druhy, jako třeba nahožábří, pestře zbarvení plži, mohou změnit barvu změnou stravy.
Chameleoni mění barvu za účelem komunikace. Když je chameleon ohrožen, nemění barvu, aby splynul s prostředím, ale k tomu, aby varoval ostatní chameleony, že nebezpečí je nablízku. Některé druhy maskování nejsou založeny na zbarvení. Některé druhy používají přírodní materiály, aby se skryli před svými predátory nebo kořistí. Například mnoho druhů pouštních pavouků žije v norách v písečné půdě a lepí písek na horní část svých těl, aby splynuli se svým přirozeným prostředím.
Jiná zvířata jsou schopna čichového maskování. Před kořistí se skrývají zamaskováním svého pachu nebo maskováním se pachem jiného zvířete. Sysel veveří žvýká a vyplivuje kůži chřestýše, a poté aplikuje tuto pastu na ocas. Díky tomu je cítit trochu jako jeho hlavní predátor. Chřestýš, který vnímá čichem a detekcí tělesného tepla, je zmaten a váhá zaútočit na jiného jedovatého hada.
Ondřej Kurz
Vytváření maskování
OdpovědětVymazatZvířata jsou schopná vytvářet maskování pomocí dvou hlavních mechanismů: pigmentací a svou fyzickou strukturou.
Některé druhy mají přírodní mikroskopické pigmenty, známé jako biochromy, které absorbují nebo odrážejí světlo o určité vlnové délce. Druhy obsahující biochromy se pak jeví jako by měnily barvy. Mnoho druhů chobotnic obsahuje různé biochromy, které jim umožňují měnit barvy, vzory a průhlednost kůže.
Jiné druhy mají mikroskopické struktury podobné hranolům, které odrážejí a rozptylují světlo, čímž vytváří iluzi jiné barvy než jejich původní. Například lední medvěd, má kůži černou, ale díky průhlednosti srsti, odrážející sluneční světlo a sníh, se jeví být bílý.
Maskování se může měnit s prostředím. Mnoho zvířat, jako například polární liška, mění své maskování podle ročního období. Chobotnice zase mění své maskování jako reakci na hrozbu. Jiné druhy, jako třeba nahožábří - pestře zbarvení, mořští plži - mohou měnit své zbarvení pomocí změny potravy. Chameleoni pak mění svou barvu jako způsob komunikace. Pokud je chameleon v nebezpečí, nezmění svou barvu tak aby slynul s okolím, ale tak aby varoval ostatní před hrozícím nebezpečím.
Další druhy kamufláže nejsou založené na změně zbarvení. Některé druhy využívají přírodní materiály, aby se schovali před predátory či kořistí. Mnoho druhů pouštních pavouků, si v písčité půdě vytváří nory. Přilepením písku k horní část svého těla, docílí splynutí se svým příbytkem.
Jiné druhy využívají pachové maskování, kdy svůj vlastní pach maskují pachem jiného druhu. Například kalifornský sysel veveří, sežvýkává kůži chřestýše, kterou si pak ve formě pasty nanáší na svůj ocas. Tímto zapáchá podobně jako její hlavní predátor. Chřestýš, který vnímá pach a tělesnou teplotu, je takto zmaten a váhá, jestli zaútočit na jiného jedovatého hada.
Bláhová Zuzana
Tvorba maskování
OdpovědětVymazatZvířata jsou schopna dosáhnout zamaskování dvěma základními způsoby: pigmenty nebo tělesnou strukturou.
Některé druhy mají přirozené mikroskopické pigmenty známé jako biochromy, které absorbují určité vlnové délky a jiné zase odráží. Tato schopnost pak vyvolává dojem, že zvíře mění barvu. Mnoho druhů chobotnic má rozmanitý počet biochromů, které jim umožňují například měnit barvu, vzor anebo průhlednost jejich kůže.
Jiné druhy mají mikroskopické tělesné struktury, které fungují jako hranoly. Efektu změny barvy kůže na zcela jinou než byla jejich původní, dosahují tím, že odrážejí a rozptylují světlo. Například kůže ledního medvěda je černá. Jeho průsvitná srst však odráží sníh a sluneční paprsky v jeho okolí, čímž se medvěd zdá být bílý.
Zamaskování se také může měnit podle prostředí. Mnoho zvířat, jako například polární liška, mění své zamaskování podle ročního období. Chobotnice se maskují v reakci na přímo hrozící nebezpečí. Některé druhy, jako například nahožábří měkkýši – pestře zbarvení mořští plži – mohou měnit zbarvení své kůže změnou jídelníčku.
Chameleoni mění barvu za účelem komunikace. Když se chameleon cítí být ohrožen, nemění svou barvu za účelem splynutí s prostředím. Změní ji, aby tím varoval své druhy před blížícím se nebezpečím.
Ne všechny formy maskování jsou založeny na změně zbarvení. Některá zvířata na sebe připevňují přírodní materiály, aby se ukryla před svou kořistí či predátorem. Například mnoho druhů pouštních pavouků, kteří žijí v písčitých norách, si nanáší písek na horní část těla, aby lépe splynuli s prostředím.
Jiná zvířata mají schopnost takzvaného pachového maskování. Je to způsob, jak se ukryjí před predátorem tím, že zamaskují svůj pach anebo se skryjí v pachu jiného zvířecího druhu. Například sysel veveří žvýká a vyplivuje chřestýší kůži. Vzniklou pastu poté nanáší na svůj ocas, což mu dodá stejný pach, jako má jeho hlavní predátor. Chřestýš, který při lovu vnímá pach a tělesné teplo, je zmaten a zdráhá se zaútočit na jiného jedovatého hada.
Krausová
Tvorba maskování
OdpovědětVymazatZvířata jsou schopna se maskovat pomocí dvou hlavních mechanismů: pigmentací a tělesnými strukturami.
Některé druhy mají přirozený mikroskopický pigment, známý jako biochromy, které absorbují určité vlnové délky světla a jiné odrážejí. U takových to zvířat se pak může zdát, že mění barvy. Mnoho druhů chobotnic má množství biochromů, které jim umožňují změnit barvu, vzor a průhlednost jejich kůže.
Jiné druhy mají mikroskopické tělesné struktury, které fungují jako hranoly odrážející a rozptylující světlo tak, aby vznikla barva odlišná od barvy jejich kůže. Například lední medvěd má černou kůži, avšak jeho průsvitná srst odráží sluneční světlo a sníh z jeho okolí, což vytváří dojem, že je bílý.
Maskování se může měnit v závislosti na prostředí. Mnoho zvířat, jako například liška polární, mění své maskování v závislosti na ročním období. Chobotnice se maskují v reakci na nebezpečí. Jiné druhy, jako například nahožábří, (pestře zbarvení mořští “slimáci”), mohou změnit barvu v závislosti na přijímané potravě.
Chameleoni používají změnu barvy jako formu komunikace. Když je chameleon v ohrožení, nemění barvu, aby splynul s okolím, ale aby varoval ostatní chameleony před blízkým nebezpečím.
Některé formy maskování nejsou založeny na zbarvení. Určité druhy živočichů využívají přírodních materiálů, aby se skryly před kořistí a predátory. Mnoho druhů pouštních pavouků, kteří žijí v norách vytvořených v písčité zemi, přichycuje písek k horní části svých těl za účelem splynutí se svým okolím.
Jiná zvířata využívají takzvaného „čichového maskování“ jež spočívá v zamaskování jejich pachu nebo využití pachu jiných zvířat. Sysel skalní například sežvýkává a následně vyplivuje kůži chřestýše, kterou pak ve formě pasty nanáší na svůj ocas, díky čemuž jeho pach připomíná pach jeho hlavního predátora. Chřestýš, který vnímá pouze pachy a tělesné teplo, je zmatený a zdráhá se napadnout jiného jedovatého hada.
Sůva Michal
Zvířata se maskují pomocí dvou hlavních mechanismů: pigmentací a tělesnou strukturou. Některé druhy jsou vybaveny přirozeným mikroskopickým pigmentem, známým jako biochromy, které dokáží absorbovat určitou vlnovou délku a odrážet jinou. Živočichové s biochromy dokáží dokonce měnit barvy. Mnoho druhů chobotnic má pestrou škálu biochromů, díky nimž mění barvu, vzor a průhlednost své kůže.
OdpovědětVymazatNěkteří živočichové mají mikroskopické struktury podobné hranolu, které mohou odrážet a rozptýlit světlo, a změní tak barvy, které se liší skutečné barvy jejich kůže. Například lední medvěd je, má černou pokožku. Průhledná srst odráží světlo ze slunce a sněhu, díky čemuž se může medvěd zdá být bílý.
Schopnost maskování se mění s prostředím, ve kterém organismus žije. Mnoho zvířat, jako například polární liška, dokáže měnit barvu srsti dle ročního období, chobotnice zase mění zbarvení v případě ohrožení. Ostatní druhy živočichů, jako například nahožábří (pestrobarevní, vodní slimáci) dokáží měnit zbarvení podle toho, jakou přijímají potravu.
Ke změně barvy dochází u chameleónů ke komunikaci. Když se chameleón cítí být ohrožen, nemění barvu aby splynuli s prostředím, ale proto, aby barvou upozornil ostatní chameleony před blížícím-se nebezpečí.
Některé formy maskování nejsou založeny na změně zbarvení. Některé druhy užívají přírodního materiálu, aby se schovali před predátory, či kořistí. Mnoho druhů pavouků žijících v písčitých norách přichytí okolní písek k horní části těla, což jim umožní splynout s okolím.
Jiná zvířata demonstrují takzvané pachové maskování, když se schovávají před svojí kořistí, aby ”zahladila stopu” po svém pachu, nebo se snaží skrýt před pachem jiných zvířat. Kalifornský sysel veveří kupříkladu sežvýká a vyplivuje svlečky chřestýšů a nanáší je ve formě pasty na svůj ocas. Syslové tímto napodobují pach svého predátora. Chřestýš, který vnímá pach a tělesnou teplotu pak váhá, zda má napadnout jiného jedovatého hada.