Human Memory
Herman Ebbinghaus
Herman Ebbinghaus was the first to experimentally investigate the properties of human memory. Influenced by the British Empiricists, Ebbinghaus assumed that the process of committing something to memory involved the formation of new associations and that these associations would be strengthened through repetition. To observe this process, he devised a set of items to be committed to memory that would have no previous associations, the so-called nonsense syllables. These consist of a sequence of consonant, vowel, and consonant (CVC) that does not spell anything in one's language -- in English, CAJ would be an example. Ebbinghause constructed lists of perhaps 20 of these items and then proceded to memorize these lists systematically. He would read the first item, say it to himself, then go on to the next item, repeat it to himself, and so on, spending the same amount of time on each item. One complete run through the list constituted a single repetition. After some number of repetitions, Ebbinghaus would attempt to recall the items on the list. It turned out that his ability to recall the items improved as the number of repetitions went up, rapidly at first and then more slowly, until finally the list was mastered. This was the world's first learning curve.To test retention, Ebbinghaus practiced a list until he was able to repeat the items correctly two times in a row. He then waited varying lengths of time before testing himself again. Forgetting turned out to occur most rapidly soon after the end of practice, but the rate of forgetting slowed as time went on and fewer items could be recalled. This curve represented the the first forgetting curve.
One of the important memory phenomena discovered by Ebbinghaus is the overlearning effect. You can of course continue to practice memorizing a list beyond that required to produce two perfect recalls. For example, if it required 10 repetitions to memorize the list, then you might continue for an additional ten repetitions -- this would be "100% overlearning." The effect of overlearning is to make the information more resistant to disruption or loss. For example, the forgetting curve for overlearned material is shallower, requiring more time to forget a given amount of the material.
Ebbinghaus invented several tests of retention, as listed and described below:
- Recall -- simply try to remember each item. Ebbinghaus used two types of recall task:
- Free recall -- attempt to recall the list items; order is not important.
- Serial recall -- attempt to recall the list items in the order studied.
- Recollection -- given a large list of CVS's try to recognize which of them had been on the list studied. This technique is more sensitive test of memory than recall; a person may be able to recognize an item that he or she could not recall.
- Savings -- rememorize the list (usually used after a long retention interval, when neither recall nor recognition produce much evidence of prior learning). Compare the number of repetitions required to learn the list the first time to the number required the second time. A handy measure is percent savings. For example, if it required 20 trials to memorize the list, and only 10 trials to rememorize it, then this represents 50% savings. Savings is the most sensitive test of memory, as it will indicate some residual effect of previous learning even when recall and recognition do not.
The normal serial position curve shows that items in the middle of a list are the most difficult to commit to memory. However, this disadvantage can be reduced or eliminated by making the item distinctive, so that it stands out from the other middle-list items. For example, the item could be printed in red when the rest of the items are printed in black. The contrasting color draws attention to the item, and it receives more processing. Consequently, it is memorized more easily than its mere serial position would dictate. In addition, items on either side of the distinctive item may also benefit somewhat. The improved memory for distinctive items in the middle of a list is known as the Von Restorff effect, after its discoverer.
http://users.ipfw.edu/abbott/120/Ebbinghaus.html
Odborný text vyžaduje velkou hustotu informací - angličtina proto často zkracuje věty použitím infinitivů a participií.
Například:
Ebbinghaus was the first to experimentally
investigate...
Influenced by the British Empiricists, Ebbinghaus assumed...
these associations would be strengthened through repetition...
He would read the first item,...
To observe this process, he devised...
To test retention, Ebbinghaus practiced...
Jak byste tyto věty přeložili?
Jaký význam má modální sloveso would v tomto kontextu?
Lidská paměť
OdpovědětVymazatHerman Ebbinghaus
Herman Ebbinghaus byl první, kdo experimentálně zkoumal vlastnosti lidské paměti. Ebbinghaus, ovlivněný britskými empiristy, předpokládal, že proces uchování něčeho v paměti zahrnuje utváření nových asociací a že tyto asociace jsou posíleny opakováním. Aby mohl pozorovat tento proces, vymyslel skupinu slov pro uchování v paměti, která neměla předchozí asociace, takzvané nesmyslné slabiky (pseudoslova). Ty se skládají ze sledu souhlásky, samohlásky a souhlásky (CVC1), který v určitém jazyce nedává smysl – v angličtině například CAJ. Ebbinghaus vytvořil seznamy o přibližně dvaceti takových slovech a poté přešel k systematickému učení se z paměti. Vždy si přečetl první slovo, řekl si ho nahlas a poté přešel na další slovo, zopakoval si ho, a tak dále, přičemž trávil stejný čas u každého slova. Jedno kompletní přečtení seznamu tak dalo jedno opakování. Po několika opakováních se Ebbinghaus pokusil vybavit si slova ze seznamu. Ukázalo se, že jeho schopnost vybavit si slova se zlepšovala s přibývajícím počtem opakování, poprvé rychle a poté pomaleji, dokud si celý list nezapamatoval. Toto byla první křivka učení na světě.
Aby otestoval udržení v paměti, procvičoval seznam, dokud nebyl schopný zopakovat slova správně dvakrát za sebou. Poté čekal různě dlouho, než se znovu vyzkoušel. Zapomínání se nejrychleji projevovalo brzy po skončení procvičování, ale míra zapomínání se s přibývajícím časem zpomalila a mohl si vybavil méně věcí. Tato křivka znázorňovala první křivku zapomínání.
Jeden z důležitých jevů paměti, který byl Ebbinghausem objeven, je efekt přeučení. Můžete samozřejmě pokračovat v učení seznamu delšího, než je potřeba a provést dvě bezchybná vybavení. Pokud například k zapamatování seznamu bylo potřeba deset opakování, mohli jste pokračovat v dalších deseti opakováních – to by znamenalo „100% přeučení“. Efekt přeučení udělá informaci odolnější vůči narušení nebo ztrátě. Například křivka zapomínání přo přeučený materiál je mělčí a je potřeba více času na zapomenutí daného materiálu.
Ebbinghaus vymyslel několik testů udržení v paměti, které jsou vypsány a popsány níže:
Vymazat• Vybavení si – jednoduše se pokusit zapamatovat si každou věc. Ebbinghaus prováděl dva typy testů vybavení.
o Volné vybavení – zkusit si vybavit věci ze seznamu, nezáleží na pořadí.
o Řadové vybavení – zkusit si vybavit věci ze seznamu v pořadí, ve kterém jste se je učili.
• Vzpomínání – vzít si dlouhý seznam CVC a pokusit si vzpomenout, které byly na předchozím seznamu. Tato technika je citlivější než technika vybavování si. Osoba může poznat slova, která by si jinak nevybavila.
• Uchování – zapamatovat si list (obvykle používáno po dlouhém intervalu udržení v paměti, kdy by vybavení nebo vzpomínání neprokázalo předchozí učení). Porovnává se počet opakování potřebný k prvnímu zapamatování s druhým počtem potřebných k druhému zapamatování. Zásadní hodnota je procento uchování. Pokud je například potřeba 20 opakování k zapamatování a 10 opakování pro znovuzapamatování, jde o 50% uchování. Uchování je nejcitlivější test paměti, jelikož ukáže zbytkový efekt předchozího učení, i pokud se při vybavení nebo vzpomínání předchozí učení neprojeví.
Ebinghaus byl první, kdo objevil křivku pozice v řadě – vztah mezi pozice v řadě a slovem (jeho místem v seznamu) a schopností si ho vybavit. Slova blízko začátku jsou snadnější na vybavení než ty uprostřed (efekt prvenství). Slova blízko konce seznamu jsou také lehčí na vybavení, než ty uprostřed (efekt čerstvosti). Tyto dva efekty tvoří křivku tvaru U.
Normální křivka pozice v řadě ukazuje, že slova uprostřed seznamu jsou nejtěžší na uchování v paměti. Nicméně tato nevýhoda může být zmírněna nebo odstraněna, pokud bude slovo odlišné – bude tak vyčnívat mezi ostatními slovy uprostřed. Pokud bude například vytištěno červeně, zatímco zbytek slov černě. Kontrastní barva přitahuje pozornost ke slovu a tomu je tak věnováno více zpracovávání. Proto se zapamatovává snadněji, než by se kvůli jeho špatné pozici mohlo zdát. Slovům na každé straně od odlišného slova to navíc také prospívá. Zlepšená paměť pro odlišná slova uprostřed seznamu je známá jako Von Restorffův efekt, po jeho objeviteli.
---------------------------------------------------
1) CVC – “consonant-vowel-consonant” je struktura slova, česky “souhláska-samohláska-souhláska”
Herman Ebbinghau byl první člověk, který studoval vlastnosti lidské paměti. Díky vlivu britských empiristů předpokládal, že proces zahrnuje, jak si něco zapamatovat, především utváření nových spojení a právě tato spojení mají být upevněna pomocí opakování. Pozorováním těchto procesů vytvořil skupinu věcí k zapamatování, přestože nemají mezi sebou žádné spojení. Tento proces se nazývá absurdní slabiky. Součástí je řada různých souhlásek a samohlásek, které nemají v daném jazyce žádný význam (například v angličtině spojení CAJ). Ebbinghaus vytvořil seznam asi dvaceti slov a poté se je snažil systematickým způsobem zapamatovat. Nejdříve si nahlas přečetl první slovo, poté druhé a tak dále, než strávil stejné množství času k zapamatování každého slova. Poté kompletně přečetl celý seznam a tím ho zopakoval. Po několika opakování byl Ebbinghas schopný začít psát z hlavy jednotlivá slova. Ukázalo se, že schopnost zapamatovat si jednotlivá slova se zvýšila s počtem opakování, nejprve rychle, poté již pomaleji, až si nakonec zapamatoval celý seznam. To byla první křivka zobrazující proces učení.
OdpovědětVymazatEbbinghaus vypracoval cvičení paměti, dokud nebyl schopný zopakovat všechna slova bez chyby dvakrát po sobě. Potom měnil doby trvání, než se začal testovat znovu. Ukázalo se, že nejprve zapomínal více slov ke konci cvičení, avšak to se časem zlepšilo a vzpomněl si. To byla první křivka zobrazující proces zapomnění.
Jeden z nejdůležitějších jevů, který byl Ebinghausem odhalen se nazývá přeučení. Samozřejmě můžete pokračovat cvičit paměť pomocí seznamu mimo požadavky, než docílíte alespoň dvou bezchybných pokusů. Pokud je potřeba například deseti opakování k zapamatování seznamu, poté můžete pokračovat s dalšími deseti a tím dosáhnete výsledku 100% přeučení. Efekt přeučení učiní informace více odolné vůči zapomnění. Například křivka zapomínání pro přeučení je křehká, tím tedy potřebuje více času zapomenout vzhledem k počtu slabik.
Ebinghaus vytvořil několik cvičení zaměřujících se uchování informací. Můžete vidět popsané níže:
• Připomenutí – jednoduše si zapamatovat každé slovo na seznamu. Ebbinghaus používal dvě metody, jak toho dosáhnout:
o Volné připomenutí – zapamatovat si všechna slova; pořadí není důležité.
o Řadové připomenutí – zapamatovat si všechna slova v daném pořadí.
• Rozpomenutí - na seznamu různých souhlásek a samohlásek se snažte vzpomenout, které z nich jste se již naučili. Tato metoda je více zaměřena na zkoušení paměti než na připomenutí; člověk může být schopen rozpoznat slova, na která se nemohl předtím vzpomenout.
• Uchování informací v paměti – znovu se naučit seznam nazpaměť (obvykle po delším časovém úseku udržení v paměti, kdyby připomenutí či rozpomenutí neprokázalo předchozí zapamatování). Porovnává se počet opakování potřebných k prvnímu zapamatování a počtem pokusů k druhému zapamatování. Tím zjistíte procentuální ukládání informací. Například pokud potřebujte dvacet pokusů, abyste si vše zapamatovali a pouze deset pokusů k rozpomenutí si, v tomto případě je zde 50% úchova informací. Uchování informací je nejvíce delikátní procvičování paměti a také to poukazuje na rozdíly v předchozím učení, pokud si nemůžeme na dané slovo vzpomenout.
Ebbinghau byl prvním člověkem, který objevil pravidelné umístění křivky – vztahy mezi pravidelným umístěním slova (místo na seznamu) a schopností si tato slova vybavit. Slova na začátku seznamu je mnohem jednoduší si vybavit než ty, které se nacházejí uprostřed (primární účinek). Slova nacházející se pak ke konci seznamu je jednoduší si vybavit než ty uprostřed (vybavující účinek). Tyto dva účinky tvoří dohromady křivku ve tvaru U.
OdpovědětVymazatPravidelná křivka umístění ukazuje, že slova uprostřed seznamu jsou nejtěžší na zapamatování. Nicméně tyto nedostatky mohou být sníženy či odstraněny vytvořením slabik, které se nějakým způsobem odlišují a tím vyčnívají z ostatních. Slova by mohla být například zvýrazněná červeně a zbytek černě. Kontrastní barva zaujme pozornost a tím se lépe zapamatuje. Následkem toho je pak lépe zapamatována než by se kvůli jeho pozici mohlo stát. Způsob těchto odlišených slov uprostřed seznamu je znám jako Von Restorffův efekt, po jeho objeviteli
Petr Štěpnička
OdpovědětVymazatLidská paměť
Herman Ebbinghaus
Herman Ebbinghaus byl prvním, kdo experimentálně zkoumal vlastnosti lidské paměti. Ovlivněn učením britských empiriků, Ebbinghaus uvažoval, že proces ukládání informace do paměti se skládá z formování nových asociací a že tyto asociace jsou ještě posilovány díky opakování. K dokázání tohoto procesu využil sady tvarů k zapamatování bez jakékoli předchozí asociace - takzvané nesmyslné slabiky. Ty se skládají z posloupností souhlásek, samohlásek a souhlásek (CVC), které v konkrétním jazyce nic neznamenají – v angličtině například CAJ. Ebbinghause vytvořil seznam zhruba dvaceti podobných tvarů a poté přistoupil k jejich systematickému zapamatovávání. Přečetl první tvar pro sebe a pokračoval k druhému, opět si jej pro sebe zopakoval a tak dále, přičemž každému tvaru věnoval stejný čas. Jedno kompletní projití seznamu obsahovalo jediné opakování. Po určitém počtu opakování se Ebbinghaus pokusil vzpomenout si na tvary ze seznamu. Ukázalo se, že schopnost vybavení si tvarů se zlepšovala s tím, jak se zvyšoval počet opakování – nejdříve rychle, potom pomaleji až do okamžiku, kdy byly všechny tvary zvládnuty. Toto byla první křivka učení na světě.
K otestování paměti si Ebbinghaus odříkával seznam, dokud jej nezvládl celý dvakrát bez chyby zopakovat. Poté různě dlouho čekal, než se znovu vyzkoušel. Zapomínání se objevovalo nejčastěji krátce po ukončení procvičování, ale míra zapomínání se s časem snižovala a Ebbinghaus si dokázal vybavit méně tvarů. Toto zobrazovalo první křivku zapomínání.
Jeden z důležitých jevů paměti objevených Ebbinghausem je efekt přeučení. Můžete samozřejmě procvičovat zapamatování seznamu mnohem déle, než je nutné, abyste si dvakrát bezchybně vzpomněli. Například pokud zapamatování si seznamu vyžadovalo deset opakování, můžete pokračovat s dalšími deseti opakováními – toto by bylo 100% přeučení. Efekt přeučení činí informace odolnějšími vůči narušení nebo zapomenutí. Křivka zapomínání pro přeučený materiál je nižší, tudíž je k zapomenutí daného množství informací zapotřebí většího množství času.
Ebbinghaus navrhl několik testů uchování informací. Jsou popsány níže:
VymazatVybavení si – jednoduše se pokuste zapamatovat si každý prvek. Ebbinghaus používal dva druhy vybavovacích cvičení:
Volné vybavování – vybavte si prvky seznamu, přičemž přesné pořadí není důležité.
Sériové vybavování – vybavte si prvky seznamu, ale v přesně daném pořadí.
Vzpomínání – Z velkého výběru CVC se pokuste určit ty tvary, které se nacházely na vámi naučeném seznamu. Tato technika je citlivější k paměti než technika vybavení si. Člověk by měl dokázat rozpoznat tvar, který si nedokázal vybavit.
Uchování – Vzpomeňte si na dlouhý seznam (obyčejně používáno po delší době, kdy vybavení si ani rozpoznávání neposkytují dostatečné výsledky pro další učení). Porovnejte počet opakování potřebný k naučení se seznamu na poprvé s počtem potřebným při druhém opakování. Dobrým měřítkem je procento uchování. Například pokud je k zapamatování si seznamu potřeba 20 opakování a jen 10 k opětovnému vybavení si seznamu, pak je procento uchování 50%. Uchování je nejcitlivější zkouškou paměti, protože zobrazuje zbytkový efekt předchozího učení, i když vybavení si i vzpomínání selžou.
Ebbinghaus byl první, kdo objevil křivku pozice v řadě – vztah mezi pozicí předmětu v řadě (jeho umístění v seznamu) a schopností si předmět vybavit. Předměty blíže k začátku se vybavují snadněji než ty uprostřed (efekt prvenství). Ty blíže konci jsou také snazší pro vybavení než ty uprostřed (efekt čerstvosti.) Tyto dva efekty dohromady tvoří křivku o přibližném tvaru U.
Obyčejná křivka pozice v řadě ukazuje, že předměty uprostřed seznamu jsou nejobtížnější k zapamatování. Nicméně tato nevýhoda může být omezena nebo zcela smazána určitým rozlišením předmětu – tak, aby se mezi ostatními prostředními předměty vyjímal. Předmět může být například vytištěn červeně, zatímco ostatní jsou vytištěny černě. Kontrastní barvy přitahují pozornost k předmětu, a předmět je tak důkladněji zpracován. Mimo to je také do paměti uložen snadněji, než kdybychom se řídili pouhou pozicí v seznamu. K tomu všemu mohou dopomoci také prvky na každé straně daného předmětu.
Paměť zdokonalená pro odlišné předměty uprostřed seznamu je po svém objeviteli pojmenována jako Von Restorffův efekt.
Lidská paměť
OdpovědětVymazatHerman Ebbinghaus
Herman Ebbinghaus byl první vědec, který experimentálně zkoumal vlastnosti lidské paměti. Pod vlivem britských empiristů Ebbinghaus předpokládal, že proces uložení něčeho do paměti zahrnuje vytvoření nové asociace, a že tato asociace je posílena pravidelným opakováním. Aby mohl sledovat tento proces, vytvořil skupinu výrazů, které se měli zapamatovat a zároveň by neměli žádnou předchozí asociaci, nazývané (nesmyslné slabiky) ´nonsense syllables´. Tyto prvky se skládaly ze stejné sekvence: souhláska, samohláska a souhláska (CVC – z anglického consonant, vowel, consonant), která nemá význam v daném jazyce – v jeho případě šlo o anglický jazyk, CAJ by byl příkladem pro anglický jazyk. Ebbinghaus vytvořil seznamy o přibližně 20 těchto termínech a začal se je systematicky zapamatovávat. Pokaždé si přečetl první položku, poté si ji řekl sám pro sebe, a pak se přesunul na další, zopakoval si ji pro sebe, takto pokračoval dále a na každé položce strávil stejnou dobu. Jeden takto prošlý seznam bylo bráno jako jedno opakování. Po nějakém počtu těchto opakování, se Ebbinghaus pokusil vzpomenout na všechny položky na seznamu. Ukázalo se, že schopnost vzpomenout si na položky se zlepšoval s každým opakováním, rychlý pokrok při prvních pokusech a pak se postup zpomaloval, nakonec si zapamatoval celý seznam. Tohle byla světově první křivka učení.
Pro ověření toho, že si vše zapamatoval, Ebinghaus si procvičoval seznam do té doby, dokud ho nebyl schopen dvakrát za sebou zopakovat. Poté počkal nějakou dobu, než se znovu vyzkoušel. Zapomínání bylo častější brzo po cvičení, ale proces zapomínání se s časem zpomaloval a méně položek se znovu vybavilo. Tato křivka zobrazuje první křivku zapomínání.
Jeden z důležitých fenoménů, které Ebbinghaus objevil, je efekt nadměrného učení (overlearning). Můžete pokračovat v učení seznamu za hranice nutnosti, která požaduje dvě dokonalá vyjmenování položek v seznamu. Na příklad, pokud je potřeba pro zapamatování seznamu 10 opakování, poté můžete pokračovat v dalších 10 opakování – to je příklad “100% nadměrného učení“. Účelem tohoto efektu nadměrného učení je vytvořit danou informaci odolnější vůči narušení nebo zapomnění. Například, křivka zapomnění pro nadměrné učení je mělčí, jelikož to vyžaduje delší dobu na zapomnění daného množství informací. Ebbinghaus vytvořil několik testů na uchování informací, ty jsou vyjmenovány a popsány níže:
• Vzpomínání – jde o to zkusit si vzpomenout na každou položku v seznamu. Ebbinghuas použil dva typy úloh:
Vymazato Volný vzpomínání – pokus vzpomenout se na všechny položky, nezáleží na pořadí
o Seznamové vzpomínání – pokus vzpomenout si na všechny položky v tom pořadí, ve kterém byly naučeny
• Vybavení – vem si velký seznam CVC slov a pokus se poznat slova, která se nacházela na seznamu, který ses učil. Tento test se soustřeďuje více na paměť než na vzpomínání, osoba je schopná vybavit si položku, na kterou by si neměla vzpomenout.
• Ukládání – znovu si zapamatuj seznam (obvykle po dlouhé době, když si už nic nevybavíš ani nepoznáš položky z předchozího učení). Porovnej množství opakování provedená poprvé s druhým pokusem. Výsledkem toho měření je procento ukládání. Například, pokud bylo potřeba 20 opakování na zapamatování seznamu a poté pouze 10 pokusů na další zapamatování si toho seznamu, tak to reprezentuje 50% ukládání. Ukládání je nejvíce citlivý test paměti, když to poukazuje na nějaký zbytkový efekt předchozího učení, zatímco vzpomínání a poznání ne.
Ebbinghaus byl první který objevil řadově poziční křivku – ta zobrazuje vztah mezi umístění položky (kolikátý na seznamu je) a schopností si tu položku vybavit. Na položky na začátku seznamu je jednodušší si vzpomenout (silný efekt). Položky na konci seznamu je také jednodušší si vybavit než ty v prostřední oblasti seznamu (nedávný efekt). Tyto dva efekty prohýbají křivku do podoby U.
Normální řadově poziční křivka poukazuje na to, že položky v prostřední oblasti seznamu je nejtěžší si zapamatovat. I přesto je možné tuto nevýhodu snížit nebo se jí úplně zbavit tím, že vytvoříme položky odlišné, tím pádem bude prostřední oblast jasně od ostatních. Například, položky mohou být natištěny červeně uprostřed a zbytek černě. Kontrastní barva láká více pozornosti a tím vnikne lepší zpracování pro paměť. Samozřejmě je pak jednoduší si pořadí položek zapamatovat lépe díky vytvořeným hranicím. Navíc i ostatní položky získají odlišný náhled a budou se lépe pamatovat. Zlepšení paměti pro odlišné položky v prostřední oblasti seznamu je znám jako Von Restoffův efekt po jeho objeviteli.
Zuzana Nguyenová
OdpovědětVymazatLidská paměť
Herman Ebbinghaus
Herman Ebbinghaus byl prvním, kdo experimentálně zkoumal vlastnosti lidské paměti a byl ovlivněný britskými empiriky. Ebbinghaus se domníval, že proces zapamatování zahrnuje vytváření nových asociací, které by se opakováním upevňovaly v paměti. K pozorování tohoto procesu Herman Ebbinghaus navrhl soubor výrazů, takzvané nesmyslné slabiky, které se naučil nazpaměť bez předchozích asociací. Tyto slabiky sestávají z řad souhlásek, samohlásek a znaků složené ze dvou souhlásek a mezi nimi vložené samohlásky (tzv. CVC), které v jazyce nemají význam – v anglickém jazyce by jako příklad posloužilo CAJ. Ebbinghaus sestavil seznam o snad 20 takových výrazů, které se následně systematicky naučil nazpaměť. Přečetl si první výraz, řekl si ji v duchu, pokračoval s následujícím výrazem, který si také řekl v duchu, a tak pokračoval dál. Každý výraz se učil stejně dlouho. Po zapamatování celého seznamu následovalo jedno opakování. Po několika opakování Ebbinghaus se pokusil vzpomenout na výrazy ze seznamu. Ukázalo se, že jeho schopnost vybavení výrazů se zlepšovalo každým opakováním, poprvé rychleji a poté pomaleji, dokud perfektně neuměl celý seznam. Toto byla světově první křivka učení. K vyzkoušení paměti, Ebbinghaus si opakoval jeden seznam, dokud nebyl schopen dvakrát v řadě správně zopakovat výrazy ze seznamu. Poté vyčkal různé délky intervalu, než se sám sebe opět vyzkoušel. Ukázalo se, že se nejrychleji zapomíná ihned po skončení procvičování, ale míra zapomínání se časem zpomaluje a méně výrazů se dalo vybavit. Tato křivka představovala světově první křivku zapomínání. Jeden z nejdůležitějších úkazů paměti, který Ebbinghaus objevil je efekt přeučení. Ovšem můžete pokračovat se cvičením, dokud nebudete schopni správně zopakovat celý seznam více než dvakrát. Kdyby se například požadovalo 10 opakování k zapamatování seznamu, tak se může pokračovat dodatečnými 10 opakováním – to by bylo „100% přeučení.“ Efekt přeučení slouží k upevňování informací, aby se nenarušily nebo ztratily. Například křivka zapomínání u látek, které se přeučí, je menší, požaduje se více času k zapomínání daného množství látky.
Lidská paměť
OdpovědětVymazatHerman Ebbinghaus byl jako první kdo experimentálně zkoumal vlastnosti lidské paměti.
Ovlivněn britskými empiristy, Ebbinghaus předpokládal, že přenechání něco v paměti zahrnuje tvoření nových asociací, které se zpevní přes opakování. Aby mohl sledovat tento proces, vymyslel sadu předmětů, které zůstanou v paměti, před jakoukoliv předešlou asociaci. Tohle se nazývá nesmyslné slabiky. Jedná se o souslednost souhlásek, samohlásek a souhlásek, které v daném jazyce nedává smysl , například v angličtině by nedávalo smysl slovo CAJ. Ebbinghaus sestavil seznam 20 takových slov a poté se systematicky tyto slova učil. Vždy si přečetl první slovo, řekl si ho nahlas a poté šel k jinému slovu, zopakoval si ho a tak dále. U každého slova strávil stejný počet času. Jedeno kompletní přečtení seznamu stanovovalo jedno opakování. Po několika opakováních, se pokusil Ebbinghaus vzpomenout na slova na seznamu. Ukázalo se, že jeho schopnost vzpomenout si tvary na seznamu se zlepšovali s vyšším počtem opakování, prve rychle, poté pomaleji až znal celý seznam. Toto byl první křivka zapomínání.
Jeden z nejdůležitějších jevů paměti objevený Ebbinghausem je efekt přeučení. Samozřejmě můžete pokračovat ve procvičovaní zapamatování seznamu déle než potřebujete, aby jste perfektně vzpomenete. Například, jestli zapamatování seznamu vyžadovala 10x opakovat, pote můžete pokračovat v dalších deseti opakovat, tohle by bylo stoprocentní přeučení. Efekt přeučení děla informaci odolnější vůči narušení nebo zapomenutí. Například, křivka zapomenutí pro přeučení je nižší, což dává více času zapomenout naučené informace..
Ebbinghaus navrhl několik testů k uchování informací, zde jsou popsané:
Vybavení si-jednoduše se pokusit vybavit daný prvek. Ebbinghause použil dvě cvičení:
Volné vybavování- pokus o vybavení seznamu, kde nezáleží na pořadí.
Seriové vybavení- vybavení seznamu v přesném pozadí.
Kristyna Hrncirikova cast.1
Zuzana Nguyenová - pokračování
OdpovědětVymazatEbbinghaus vymyslel několik testů na paměť, které jsou uvedené a popsané níže:
• Vybavení – jednoduše se pokuste zapamatovat každý výraz. Ebbinghaus použil dva typy vybavení:
o Volné vybavení – pokusit si vybavit výrazy ze seznamu; není důležité pořadí
o Pravidelné vybavení – pokusit si vybavit výrazy ze seznamu ve studovaném pořadí
• Znovupoznání – je dán dlouhý seznam, pokusit rozpoznat, které z výrazů byly na studovaném seznamu. Tato metoda je citlivější zkouškou paměti než vybavení; člověk může být schopen rozpoznat výraz, který si nemohl/a vybavit.
• Ukládání – znovu se naučit seznam (obvykle používaný po dlouhém intervalu uchování, kdy jak vybavení, tak ani rozpoznání nevypovídá předešlému učení). Porovnat počet opakování potřebných k naučení se seznamu na první pokus s počtem potřebném v druhém pokuse. Vhodným měřítkem je procento ukládání. Jestli je například potřeba 20 pokusů k zapamatování seznamu a jen 10 pokusů k znovu naučení seznamu, tak to znázorňuje 50% ukládání. Ukládání je nejcitlivější zkouškou paměti, jelikož vyjadřuje nějaký zbytkový efekt předchozího učení, i když vybavení ani rozpoznání to nevyjadřují.
Ebbinghaus byl prvním, kdo objevil křivku pravidelného umístění – vztah mezi pravidelném umístěním výrazu (jeho místo v seznamu) a schopností si ho vybavit. Výrazy na začátku seznamu si vybavíme snadněji než výrazy uprostřed seznamu (efekt prvenství). Výrazy z konce seznamu si také vybavíme snadněji než výrazy uprostřed seznamu (efekt novoty). Tyto dva efekty spolu utvoří křivku, která je zhruba ve tvaru „U“.
Běžná křivka pravidelného umístění ukazuje, že výrazy uprostřed seznamu jsou nejobtížnější na zapamatování. Nicméně tato nevýhoda může být zmírněna nebo odstraněna tím, že výraz učiníme odlišným od ostatních, tudíž bude vyčnívat z ostatních výrazů uprostřed seznamu. Například může být vytištěn v červené barvě, zatímco zbytek se vytiskne v černé. Kontrast barev zviditelňuje výraz a je lépe zpracován. Následkem toho se snadněji zapamatuje. Navíc výrazy z obou stran odlišného výrazu také mohou poněkud prospět. Vylepšení paměti metodou odlišení výrazu uprostřed seznamu je známý jako Von Restorff efekt, který je pojmenovaný po svém objeviteli.
Vzpomínání-je daný větší seznam CVC a pokuste se si vzpomenout, které byli na seznamu, který jste se učil. Tato technika je citlivější než vybavení si. Člověk by měl rozpoznat tvar, který si nedokázal zapamatovat.
OdpovědětVymazatUkládaní- nenaučte se list (po nějakých dlouhých intervalech). Porovnejte číslo opakování nutné k naučení prvního pokusu naučení s číslem nutné s druhým pokusem. Dané číslo je procento uchování. Například, jestli je nutné opakovat list dvacetkrát a jenom desetkrát na přenenaučení, tak procento uchování je padesát procent. Ukládání je nejcitlivější zkouška paměti, které indikuje nějaké zbytkový efekt předchozího učení když vzpomínky selžou.
Ebbinghaus byl první kdo objevil křivku pozice- spojení mezi pozici předmětu v řadě (jeho umístění v seznamu) a jeho schopností si ho vybavit. Předměty na začátku seznamu jsou lehčí k vybavení, než ty které jsou uprostřed. (prvenství efekt). Ty, které jsou na konci seznamu jsou také lehčí k vybaveni než ty, které jsou uprostřed (efekt nedávnosti). Tyto dva faktory dávají křivku ve tvaru U.
Normální pozice křivky ukazují ze předměty uprostřed seznamu jsou těžké k zapamatování. Přece jenom tento nedostatek muže být snížen nebo vyloučen když předměty rozlište, tak aby mezi ostatními vyčnívaly. Například, předmět muže by vytištěný červeně mezi tím ostatní předměty na seznamu jsou černě. Kontrasty barev přitahují pozornost a tak předměty lehčeji zpracovány. Následkem toho, lehce zapamatovatelnější než kdybychom se řídili pouhou pozicí v seznamu. Navíc ke všemu předměty obou stran mohou prosperovat z prvku na druhé straně. Paměť zdokonalená odlišnými předměty uprostřed seznamu je známá jako Von Restorff efekt.
Kristyna Hrncirikova cast 2.
Oprava
OdpovědětVymazatHerman Ebbinghaus byl první člověk, který studoval vlastnosti lidské paměti. Díky vlivu britských empiristů předpokládal, že proces ukládání informací v paměti zahrnuje vytváření nových spojení a právě tato spojení mají být upevněna pomocí opakování. K pozorování takovýchto procesů vytvořil skupinu slov k zapamatování, přestože slova nemají mezi sebou žádný vztah. Tato skupina slov se nazývá absurdní slabiky. Výsledkem je řada různých souhlásek a samohlásek, které nemají v daném jazyce žádný význam (například v angličtině spojení CAJ). Ebbinghaus vytvořil seznam asi dvaceti slov a poté se je snažil systematickým způsobem zapamatovat. Nejdříve si nahlas přečetl první slovo, poté druhé a tak dále, než strávil stejné množství času k zapamatování každého slova. Jedno kompletní přečtení seznamu tak znamenalo jedno opakování. Po několika opakování byl Ebbinghas schopný začít psát z hlavy jednotlivá slova. Ukázalo se, že schopnost zapamatovat si jednotlivá slova se zvýšila s počtem opakování, nejprve rychle, poté již pomaleji, až si nakonec zapamatoval celý seznam. To byla první křivka zobrazující proces učení.
Aby Ebbinghaus otestoval svou paměť, naučil se všechna slova do doby, než byl schopen odříkat je z paměti dvakrát po sobě. Poté nějakou dobu počkal, než se otestoval znovu. Ukázalo se, že nejvíce slov zapomínal po ukončení cvičení, avšak to se postupem času zlepšilo. To byla první křivka zobrazující proces zapomínání.
Jeden z nejdůležitějších jevů, který Ebbinghaus odhalil se nazývá přeučení. Samozřejmě můžete cvičit seznamu mnohem déle, než docílíte alespoň dvou bezchybných pokusů. Pokud je potřeba například deseti opakování k zapamatování seznamu, poté můžete pokračovat s dalšími deseti a tím dosáhnete výsledku 100% přeučení. Efekt přeučení učiní informace odolnějšími vůči zapomenutí. Například křivka zapomínání pro přeučení je nižší, tudíž je zapotřebí k zapomenutí takovéhoto množství informací mnohem delší doba.
Ebbinghaus vytvořil několik cvičení zaměřujících se na uchování informací. Jsou popsané níže.
• Vybavení – jednoduše si zapamatovat každé slovo na seznamu. Ebbinghaus používal dvě metody, jak toho dosáhnout:
o Volné vybavení – zapamatovat si všechna slova; pořadí není důležité.
o Řadové vybavení – zapamatovat si všechna slova v daném pořadí.
• Rozpomenutí - na seznamu různých souhlásek a samohlásek se snažte vzpomenout, které z nich jste se již naučili. Tato metoda je více zaměřena na zkoušení paměti než na vybavení si; člověk může být schopen rozpoznat slova, na která se nemohl předtím vzpomenout.
• Uchování informací v paměti – znovu se naučit seznam nazpaměť (obvykle po delším časovém úseku udržení v paměti, kdyby připomenutí či rozpomenutí neprokázalo předchozí zapamatování). Porovnává se počet opakování potřebných k prvnímu zapamatování a počtem pokusů k druhému zapamatování. Tím zjistíte procentuální ukládání informací. Například pokud potřebujte dvaceti opakování, abyste si zapamatovali seznam a pouze deset opakování k opětovnému vybavení si, v tomto případě je zde 50% uchování informací. Uchovávání informací je nejcitlivější způsob procvičováním paměti, jelikož poukazuje na rozdíly v předchozím učení, pokud si nemůžeme na dané slovo vzpomenout.
Ebbinghaus byl prvním člověkem, který objevil pravidelné umístění křivky – vztahy mezi pravidelným umístěním slova (místo na seznamu) a schopností si tato slova vybavit. Slova na začátku seznamu je mnohem jednoduší si vybavit než ta, které se nacházejí uprostřed (primární účinek). Slova nacházející se pak ke konci je mnohem lehčí si zapamatovat než ta uprostřed (vybavující účinek). Tyto dva účinky tvoří dohromady křivku ve tvaru U.
Pravidelná křivka umístění ukazuje, že slova uprostřed seznamu jsou nejtěžší na zapamatování. Nicméně tyto nedostatky mohou být sníženy či odstraněny vytvořením slabik, které se nějakým způsobem odlišují a tím vyčnívají z ostatních. Slova by mohla být například zvýrazněná červeně a zbytek černě. Kontrastní barva zaujme pozornost a tím se lépe zapamatuje. Navíc slova z obou stran odlišného slova také mohou mít značný přínos. Zlepšená paměť těchto odlišených slov uprostřed seznamu je známá jako Von Restorffův efekt, po jeho objeviteli.
OdpovědětVymazatOprava
OdpovědětVymazatLidská paměť
Herman Ebbinghaus
Herman Ebbinghaus byl první vědec, který experimentálně zkoumal vlastnosti lidské paměti. Pod vlivem britských empiristů Ebbinghaus předpokládal, že proces uložení něčeho do paměti zahrnuje vytvoření nové asociace, a že tato asociace je posílena pravidelným opakováním. Aby mohl sledovat tento proces, vytvořil skupinu výrazů, které se mají zapamatovat a zároveň nemají žádnou předchozí asociaci, nazývané (nesmyslné slabiky) ´nonsense syllables´. Tyto prvky se skládaly ze stejné sekvence: souhláska, samohláska a souhláska (CVC – z anglického consonant, vowel, consonant), která nemá význam v daném jazyce – v jeho případě šlo o anglický jazyk, CAJ by byl příkladem pro anglický jazyk. Ebbinghaus vytvořil seznamy o přibližně 20 těchto výrazech a začal se je systematicky zapamatovávat. Pokaždé si přečetl první položku, poté si ji řekl sám pro sebe, a pak se přesunul na další, zopakoval si ji pro sebe, takto pokračoval dále a na každé položce strávil stejnou dobu. Jeden takto prošlý seznam byl brán jako jedno opakování. Po nějakém počtu těchto opakování se Ebbinghaus pokusil vzpomenout na všechny položky na seznamu. Ukázalo se, že schopnost vzpomenout si na položky se zlepšovala s každým opakováním, nejdříve se učil rychle a postupně se proces zpomaloval, nakonec si zapamatoval celý seznam. Tohle byla první křivka učení na světě.
Pro ověření toho, že si vše zapamatoval, Ebinghaus si procvičoval seznam do té doby, dokud ho nebyl schopen dvakrát za sebou zopakovat. Poté počkal nějakou dobu, než se znovu vyzkoušel. Zapomínání bylo častější brzo po cvičení, ale proces zapomínání se s časem zpomaloval a méně vzpomenul si na méně položek. Tato křivka zobrazuje první křivku zapomínání.
Jeden z důležitých fenoménů, které Ebbinghaus objevil, je efekt přeučení (overlearning). Můžete pokračovat v učení seznamu za hranice nutnosti, která požaduje dvě dokonalá vyjmenování položek v seznamu. Na příklad, pokud je potřeba pro zapamatování seznamu 10 opakování, poté můžete pokračovat v dalších 10 opakování – to je příklad “100% přeučení“. Účelem tohoto efektu nadměrného učení je vytvořit danou informaci odolnější vůči narušení nebo zapomnění. Například, křivka zapomínání pro přeučení je mělčí, vyžaduje více času zapomenout určité množství prvků v seznamu. Ebbinghaus vytvořil několik testů na uchování informací, ty jsou vyjmenovány a popsány níže:
• Vzpomínání – jde o to zkusit si vzpomenout na každou položku v seznamu. Ebbinghuas použil dva typy úloh:
Vymazato Volné vzpomínání – vzpomenutí si na všechny položky, při kterém nezáleží na pořadí
o Systematické vzpomínání – vzpomenutí si na všechny položky v tom pořadí, ve kterém byly naučeny
• Vybavení – je třeba vzít si větší seznam CVC slov a rozpoznat, která z nich se vyskytla na seznamu, jenž jste se naučil. Tento přístup je citlivější na paměť než vzpomenutí, osoba je schopna poznat některé výrazy, které se neučila.
• Ukládání – znovu si zapamatuj seznam (obvykle po dlouhé době, když si už nic nevybavíš ani nepoznáš položky z předchozího učení). Porovnej množství opakování provedená poprvé s druhým pokusem. Výsledkem toho měření je procento ukládání. Například, pokud bylo potřeba 20 opakování na zapamatování seznamu a poté pouze 10 pokusů na další zapamatování si toho seznamu, tak to reprezentuje 50% ukládání. Ukládání je nejcitlivější test paměti, který poukazuje na nějaký zbytkový efekt předchozího učení, zatímco vzpomínání a poznání ne.
Ebbinghaus byl první kdo objevil seznamovou křivku – ta zobrazuje vztah mezi pořadí položky (kolikátý na seznamu je) a schopností si položku vybavit. Položky na začátku seznamu je jednodušší si vybavit (silný efekt). Položky na konci seznamu je také jednodušší si vybavit než ty v prostřední oblasti seznamu (nedávný efekt). Tyto dva efekty prohýbají křivku do podoby U.
Normální řadově poziční křivka poukazuje na to, že položky v prostřední oblasti seznamu je nejtěžší si zapamatovat. I přesto je možné tuto nevýhodu snížit nebo se jí úplně zbavit tím, že vytvoříme položky odlišné, tím pádem bude prostřední oblast zřetelně odlišná od ostatních. Například, položky mohou být natištěny červeně uprostřed a zbytek černě. Kontrastní barva láká více pozornosti a tím lépe zapamatuje. Samozřejmě je pak jednoduší si pořadí položek zapamatovat lépe díky vytvořeným hranicím. Navíc i ostatní položky se odliší a budou se lépe pamatovat. Zlepšení paměti pro odlišné položky v prostřední oblasti seznamu je známí jako Von Restoffův efekt po jeho objeviteli.
Zuzana Nguyenová - oprava 1. část
OdpovědětVymazatLidská paměť
Herman Ebbinghaus
Herman Ebbinghaus byl prvním, kdo experimentálně zkoumal vlastnosti lidské paměti. Ebbinghaus, ovlivněný britskými empiriky, se domníval, že proces zapamatování zahrnuje vytváření nových asociací, které se opakováním upevňují v paměti. K pozorování tohoto procesu Herman Ebbinghaus navrhl soubor výrazů, takzvaných nesmyslných slabik, které se naučil nazpaměť bez předchozích asociací. Tyto slabiky sestávají ze souslednosti souhlásky a samohlásky anebo mají strukturu souhláska-samohláska-souhláska (tzv. CVC) a nemají v jazyce význam – v anglickém jazyce by jako příklad posloužilo CAJ. Ebbinghaus sestavil seznam s přibližně dvaceti výrazy, které se následně systematicky naučil nazpaměť. Přečetl si první výraz, řekl si jej v duchu, pokračoval s následujícím výrazem, který si také řekl v duchu, a tak pokračoval dál. Každý výraz se učil stejně dlouho. Jedno kompletní projití seznamu představovalo jedno opakování. Po několika opakováních se Ebbinghaus pokusil vzpomenout na výrazy ze seznamu. Ukázalo se, že jeho schopnost vybavení výrazů se zlepšovala každým opakováním, poprvé rychleji a poté pomaleji, dokud perfektně neuměl celý seznam. Toto byla světově první křivka učení. Aby si Ebbinghaus vyzkoušel paměť, opakoval si jeden seznam, dokud nebyl schopen dvakrát v řadě správně zopakovat výrazy ze seznamu. Poté vyčkal různě dlouhou dobu, než se sám sebe opět vyzkoušel. Ukázalo se, že se nejrychleji zapomíná ihned po skončení procvičování, ale jak šel čas a míň výrazů se dalo vybavit, míra zapomínání se zpomalovala. Tato křivka představovala světově první křivku zapomínání. Jeden z nejdůležitějších paměťových jevů, který Ebbinghaus objevil je efekt přeučení. Samozřejmě můžete pokračovat se cvičením seznamu mnohem déle, než je potřeba, abyste byli schopni dvakrát správně zopakovat seznam. Kdyby se například požadovalo 10 opakování k zapamatování seznamu, tak se může pokračovat dodatečnými 10 opakování – to by bylo „100% přeučení.“ Efekt přeučení slouží k upevňování informací, aby se nedaly narušit nebo zapomenout. Například křivka zapomínání u materiálů, které se přeučí, je menší a je potřeba více času k zapomínání daného množství materiálu.
Zuzana Nguyenová - oprava 2. část
OdpovědětVymazatEbbinghaus vymyslel několik testů na paměť, které jsou uvedené a popsané níže:
• Vybavení – jednoduše se pokuste zapamatovat každý výraz. Ebbinghaus použil dva typy vybavení:
o Volné vybavení – pokus o vybavení výrazů ze seznamu; není důležité pořadí
o Pravidelné vybavení – pokus o vybavení výrazů ze seznamu ve studovaném pořadí
• Znovupoznání – je dán dlouhý seznam, pokusit rozpoznat, které z výrazů byly na studovaném seznamu. Tato metoda je citlivější zkouškou paměti než vybavení; člověk může být schopen rozpoznat výraz, který si nemohl/a vybavit.
• Ukládání – znovu se naučit seznam (obvykle používaný po dlouhém intervalu uchování, kdy by jak vybavení, tak i rozpoznání neprokázalo předešlé učení). Porovnat počet opakování potřebných k naučení se seznamu na první pokus s počtem, které je potřebné v druhém pokuse. Vhodným měřítkem je procento ukládání. Jestli je například potřeba 20 pokusů k zapamatování seznamu a jen 10 pokusů k znovu naučení seznamu, tak to znázorňuje 50% ukládání. Ukládání je nejcitlivější zkouškou paměti, jelikož vyjadřuje nějaký zbytkový efekt předchozího učení, i když vybavení ani rozpoznání to nevyjadřují.
Ebbinghaus byl prvním, kdo objevil křivku pravidelného umístění – vztah mezi pravidelným umístěním výrazu (jeho místo v seznamu) a schopností si ho vybavit. Výrazy na začátku seznamu si vybavíme jednodušeji než výrazy uprostřed seznamu (efekt prvenství). Výrazy z konce seznamu si také vybavíme jednodušeji než výrazy uprostřed seznamu (efekt novoty). Tyto dva efekty spolu utvoří křivku, která je zhruba ve tvaru „U“.
Běžná křivka pravidelného umístění ukazuje, že výrazy uprostřed seznamu jsou nejobtížnější na zapamatování. Nicméně tato nevýhoda může být zmírněna nebo odstraněna tím, že výraz učiníme odlišným od ostatních, tudíž bude vyčnívat z ostatních výrazů uprostřed seznamu. Například může být vytištěn v červené barvě, zatímco zbytek se vytiskne v černé. Kontrast barev přitahuje pozornost k výrazu a je tak lépe zpracován. Následkem toho se snadněji zapamatuje. Navíc výrazy z obou stran odlišného výrazu také mohou poněkud prospět. Vylepšení paměti metodou odlišení výrazu uprostřed seznamu je známý jako Von Restorff efekt, který je pojmenovaný po svém objeviteli.
Martin Mališ
OdpovědětVymazatLidská paměť
Herman Ebbinghaus
Herman Ebbinghaus byl první, kdo experimentálně zkoumal vlastnosti lidské paměti. Ebbinghaus, který byl ovlivněn britskými empiristy, předpokládal, že při procesu zapamatovávání si vznikají nové asociace a že tyto asociace jsou posilovány pravidelným opakováním. Aby byl schopen pozorovat tento proces, vytvořil soubor položek, které měly být zapamatovány, bez jakékoli předchozí asociace, takzvané nesmyslné slabiky. Tyto sestávaly ze sledu souhlásek, samohlásek a souhlásek (CVC), které v daném jazyce – angličtině – nemá žádný význam, například CAJ. Ebbinghaus sestavil seznamy přibližně dvaceti těchto položek a poté přešel k učení těchto seznamů systematicky z paměti. Přečetl první položku, řekl si ji pro sebe, poté další položku, řekl si ji pro sebe a tak dále, kdy měl na každou jednotlivou položku stejný časový interval. Jedno ucelené projití celého seznamu, bylo jedno opakování. Po určitém počtu opakování se Ebbinghaus pokusil vybavit všechny položky ze seznamu. Ukázalo se, že jeho schopnost vybavit si položky seznamu se zvyšovala spolu s rostoucím počtem opakování, z počátku rychle, později až se naučil celý seznam. Toto byla první křivka osvojení znalostí na světě.
Aby si vyzkoušel schopnost uchování si zapamatovaných položek, Ebbinghaus si procvičoval seznam, dokud ho nebyl schopný zopakovat dvakrát v řadě. Poté vyčkal s různou délkou přestávek před tím, než se znovu vyzkoušel. Ukázalo se, že zapomínání je nejvýraznější krátce po ukončení procvičování, ale míra zapomínání se snižovala s přibývajícím časem, kdy si člověk vybavuje méně položek. Tato křivka představovala první křivku zapomínání.
Jeden z důležitých fenoménů paměti objevených Ebbinghausem je efekt přeučení. Samozřejmě můžete pokračovat s opakováním položek na listu i po dosažení dvou v řadě následujících úspěšných pokusů. Na příklad pokud je potřeba deseti opakování, aby si člověk zapamatoval všechny položky seznamu, poté můžete pokračovat s dalšími deseti opakováními – to bude „stoprocentní přeučení.“ Efektem přeučení je učinit informaci odolnější proti částečnému či úplnému zapomenutí. Na příklad křivka zapomínání u přeučených materiálů je mírnější, vyžadující více času k zapomenutí daného objemu informací.
Martin Mališ
OdpovědětVymazatEbbinghaus vyvinul několik způsobů jak otestovat schopnost uchování informací.:
• Vybavení si – člověk si jednoduše zkusí zapamatovat každou položku. Ebbinghaus používal dva typy vybavovacích úkolů:
- Volné vybavování si – pokus vybavit si soubor položek, nezávisle na pořadí.
- Sériové vybavování si - - pokus vybavit si soubor položek v naučeném pořadí.
• Vzpomínání – z obsáhlého seznamu CVS seskupení se daný člověk musel pokusit poznat ty, které byly v seznamu určeném k zapamatování. Tato technika je citlivější test paměti než vybavování si. Člověk je schopen poznat i ty položky, které by si nedokázal vybavit samostatně.
• Úspory – znovu zapamatování si seznamu (obvykle po delší době od prvotního zapamatování, kdy ani vybavování si ani vzpomínání neposkytuje mnoho důkazů předešlého učení). Porovnání počtu opakování vyžaduje dosažení stejného počtu opakování při prvním učení jako při druhém učení. Praktické měření jsou procenta uchovaných položek – úspor. Na příklad, pokud je potřeba dvaceti opakování k zapamatování si seznamu a pouze deset opakování k znovu zapamatování, představuje toto padesát procent úspor. Úspory jsou nejcitlivějším testem paměti, jelikož nám ukazují zbytkový efekt předešlého učení i v případech, kdy vybavování si i vzpomínání nikoli.
Ebbinghaus byl první, kdo objevil křivku pozice v souboru – vztah mezi pozicí položky v souboru (její umístění v seznamu) a schopností vybavit si ji. Položky blíže začátku seznamu jsou snadněji vybavitelné, než ty, které se nacházejí uprostřed (efekt prvního dojmu). Ty, které se nacházejí blíže konci seznamu, jsou také snadněji vybavitelné, než ty uprostřed (efekt novosti). Tyto dva efekty dohromady dávají křivku, která je zhruba tvaru písmene U.
Normální křivka pozice v souboru ukazuje, že položky uprostřed seznamu jsou nejobtížněji zapamatovatelné. Přesto, tato nevýhoda může být omezena, nebo odstraněna tím, že danou položku učiníme něčím výraznou, takže ji odlišíme od ostatních středových položek. Na příklad můžeme položku vytisknout červenou barvou, zatímco zbytek vytiskneme v černé. Kontrastní barva přitahuje pozornost k této položce, která se tím dostane výraznějšího zpracování. Následkem toho je položka zapamatována snáze, než by její středová pozice předurčovala. Navíc, z tohoto mohou těžit také položky sousedící s touto zvýrazněnou. Vylepšení paměti pro zvýrazněné položky ve středu seznamu je známa jako Von Restorffův efekt, po jeho objeviteli.